Marioneta

David se sešel s Adamem , jsou přátelé už dlouho. Šli na partii šachů. Chtěl bych odjet do Paříže, alespoň na měsíc, trochu si odpočinout od své ženy. Mám ji moc rád, ale znáš ji, někdy mne dost dusí.vypráví David. Pořád by šukala a někdy jsem dost vykouřený a vyždímaný. Je to nymfomanka.

No, ale jak to chceš udělat, vím, že tě pořád hlídá, vlastnê se divím, že jsi dnes tady se mnou, podivil se Adam. No vlastně jsem to tak trochu vyřešil a vše mám pod kontrolou.  Jestli chceš, vysvětlím to.

Přivede ho k sobě domů, jdou do sklepa. Po chvilce přichází muž, jako by Davidovi z oka vypadl. Na sobě župan, pod ním nic. Adam se podivuje, že o jeho sourozenci nic nevěděl. Přilož hlavu na jeho hrudník a poslouchej. Adam se přikloní a slyší tiché..tik, ťak...tvoje kopie...taková marioneta v živé podobě. I to péro je věrohodné...

Ano, vyrábí se zatím nelegálně a přijdou asi na sto ticíc. Adam se zasní a jde domů. Jeho žena je krásná a on ji velice miluje, ale jednou za čas.....mají našetřené peníze, tak by sto tisíc mohl investovat...hledá vkladní knížku, je téměř prázdná...jak jen mohla tolik utratit? Ty její hadříky, cetky. Jde do ložnice, kde jeho žena spí. Rád se na ní kouká, včera se s ním tak vášnivě milovala, snad jak už dlouho ne. Byla vyjímečně nenasytná.  Sála mu péro jako smyslů zbavená, hrála si s ním, podvázala mu koule. Připoutala ke kovové posteli a bičíkem mrskala jeho tělo. Kdyby to jen bylo častěji, pomyslel si. Pohladí ji, snaží se ji probudit, přitulí se k jejím plným ňadrům. Najednou zaslechne tiché...tik...ťak...