Geny?

Dana přišla z práce až večer, ještě vytře chodbu a navaří na zítra. Slíbila matce, že ji ráno přinese koláč. Sedne si na židli a vzpomíná. Byly vánoce a jí bylo pět. Šla s matkou kolem hračkářství a zastavila se u výlohy. ''Maminko tahle panenka je mrkací, je moc krásná, kdyby ji tak Ježíšek přinesl.'' Ucítila tvrdou ruku na své maličké dlani, matka ji chytila a beze slova začala drtit. Vlekla ji od obchodu a vztekle si něco mrumlala. Slzy jí bolestí stékaly po tváři, ale ani nepípla. Věděla, že odmlouvání maminka nemá ráda.

Pod stromečkem panenku nenašla, vlastně ji ani nečekala. Byla ráda, že matka jednou neleží na zemi a netáhne z ní laciné vino. Dokonce spolu napekly cukroví.

Ráno brzy vstala a nesla matce koláč. Hned ode dveří se usmívá ''ahoj mami, jak se cítíš? Podívej, jak krásně svítí sluníčko-'' Ani nevěděla, jestli ji pořádně vnímá. Ležela na posteli s očima hledícíma do stropu. Pohladila ji po šedivých vlasech a vyprávěla jí, co celý včerejší den dělala.'' Musím do práce mami'', políbila ji na tvář a šla. Tenhle dům pro přestárlé vybrala dobře, mají i zahradu a o víkendu může maminku vzít ven. ''Tak zase zítra mami''

Eva zavolala matce, aby pro ni přijela, přece nepůjde pěšky. Zvykla si, že pro ni přijede kdykoliv a kamkoliv. Taky jí uvaří a postará se o jejího syna, vždyť ji nechá za to u sebe bydlet. Co na tom, že byt byl matky a platí všechny poplatky. Včera pekla buchty, ale nechala tam ukrutný binec, když to Eva viděla, zuřila. Možná jí nemusela hned fackovat a smýkat s ní po zemi, ale, co ty ulepené otisky prstů na lednici! '' Zasloužila si to!", myslela si v duchu Eva.

" Už jsi vyzvedla kluka z družiny?", volá matce, " tak sebou koukej hodit a pak pro mne přijedeš!" Přijela upravená, celkem dobře vypadající pětasedmdesátiletá  dáma. Měli Evičku dlouho, byla vymodlené dítě. S manželem se starali, aby měla v životě všechno. Milovali jí, mêla nádherné dětství.

Krčila se se u volantu s hlavou dolu. Když ji zvedla, měla monokl přes půl tváře....včera zapomněla uklidit skříň....