Já vím ...

že mě máš rád.

I když jsi to nikdy neřekl.

Ani mě samotné.

Činy prý slova nepotřebují.

Makáš tvrdě od rána do večera sedm dnů v týdnu.

Pro rodinu, jak říkáš. Vše děláš jen pro rodinu, pro mě, pro děti.

A já jsem tak nevděčná a nespokojená.

Jakoby mi to nestačilo.

Tvůj čas, který trávíš tou tvrdou prací.

Den co den.

Rok co rok.

Už druhé desetiletí.

Činy prý slova nepotřebují.



A já ... tak moc bych chtěla slyšet, alespoň jednou z tvých úst ... Mám tě rád.