Dog Play Game

Masivní obojek který jí jako nebezpečné krásné šelmě sluší, pevné vodítko nadvakrát zapnuté aby se nestihla nečekaně vysvobodit a zaútočit. Sedí na zadních jakoby v klidu, ale vlnění svalů prozrazuje napětí. Jedno jiskřivé oko zpod rozcuchané hřívy mě neustále pozorně sleduje. Nechci zaváhat, musí jí být jasné že mám situaci zcela pod kontrolou, protože jinak tahle hra skončí úplně jinak. Tahle fenka se umí pěkně rozběsnit.

Uchopím pevněji vodítko a s trhnutím vydávám povel. Ona si dvě dlouhé vteřiny počká než poslechne a líně vyskočí na místo. Dává najevo že stačí málo aby ovládla situaci ona. Má zaujmout správnou polohu ale jen se mazácky nahrbí aby dala najevo vzdor. Nechce mi to ulehčovat. Opakuji povel, snažím se jí tlakem srovnat, ale vzpouzí se. Čeká víc. Když sahám pro důtky, cítím ve vodítku to napětí a chvění před prvním šlehnutím. Dopadnou rázně. Jen skloní hlavu a nevydá ani vzdech, přestože to muselo bolet. Hraje si na statečnou. Další rána už nechává růžový pruh a hned následují další. Vidím jak začíná svírat pěsti a slyším lehké kníknutí. Rovná se do správné polohy aby dala najevo že mě pro tentokrát nechává vyhrát. Je připravená, poddajná. Hladím ohnivé pruhy a políbím nádhernou zadnici...hra vrcholí.

Přitáhnu jí vodítkem k sobě abych zahlédl v jejích očích ten nepopsatelně krásný výraz který za chvilku zmizí. Pak se pevně přivine a usne.