Topoly

Vždy z topolů když létá
Lehké bílé chmýří
Nastává čas
Kdy má paměť hýří
Celou řadou vzpomínek
Tak vzpomněl jsem si také
Na dávnou kamarádku jednu
A hlavně na to
Jaký jí v očích zářil plamínek
Když pouštěli jsme spolu draky
A smáli jsme se jiným
Nad rozpaky
Že povedla se nám
Některá z našich blbinek
Já potkal jsem ji včera v metru
Sotva Ahoj pověděla
Snad starosti nějaké že měla
Možná, že už zapomněla
Zkrátka běžela hned dále
Mně líto to však přišlo náhle
Zvláště když všiml jsem si pak
Z topolů že zase létá
Lehké bílé chmýří