O blogerech na amaterech

Po nějakém mém předešlém blogu, mi jistá blogerka napsala a tím i vnukla téma. ,,Ať prý napíši něco o blogerech, když jsem tak chytrý…“

Když mě tedy prokoukla, poznala mé pravé já, jaký doopravdy jsem, jdu na to. :-)

Nejprve tedy obecněji. Mám rád komunikativní lidi, co mají co říci. Vždy, všude, nejen tady. Vždy mě fascinovali a zajímali bystří, vzdělaní, vtipní lidé, kteří mají třeba i hodně jiný pohled na svět, na život, ale přemýšlejí o něm, umí své názory obhájit, nepovažují jiný názor za špatný jen proto, že není jejich. Nikdy nikoho při komunikaci (záměrně) nezesměšňují, ba naopak, v jejich komunikaci je vždy cítit jakási laskavost a současně jistý díl rebelie, když je jejich pohled velmi odlišný, než to, jak to vidí ,,normální většina“. Zkrátka, mám rád bystré, vtipné, komunikativní lidi. Mnohokrát mi to umožnilo podívat se na některé věci z jiného pohledu, pochopit věci jinak, v širších souvislostech, nebo naopak, ve velmi speciálních případech. Nehledě, že takoví lidé jsou i nádherní přátelé. Vážím si bystré, laskavé a věcné komunikace.

Současně vždy oceňuji, když někdo dokáže svůj názor někde napsat, vytesat, zveřejnit, veřejně, aniž by tušil, kdo to čte, nebo, jak jeho názor obstojí za rok, za pár let, až se situace, doba změní. Vážím si té odvahy a klobouk dolů, před těmi, kteří i nadále komunikují se všemi ostatními, kteří hned začnou jejich názor komentovat, tepat do něj, ale někdy i zesměšňovat, urážet, kopat do kostek a podobně.

Tedy, vážím si blogerů.

Ale jaké je to tady, na amaterech.cz? Tady už platí jistá ,,amater“ specifika. :-) Tak především, z podstaty serveru, blogy jsou vlastně anonymní. (těžko by to fungovalo, kdyby tady bylo jméno a příjmení, i když, bylo by to zajímavé) Na anonymním netu není skoro nic tak, jak to vypadá, jak se to tváří. Ba naopak, ta anonymita přitahuje i velkou skupinu lidí, kteří třeba v reálném, skutečném životě, z očí do očí nejsou tak sociálně šikovní, bystří, přátelští. Anonymní prostředí pokeců a blogů pochopitelně přitahuje i lidi, kteří ve skutečném světě nemají mnoho výborných přátel, na život a na smrt, nemají si s kým moc co důvěrného říci, ale jen pár známých, kolegů, sousedů, či spolužáků…

Anonymní server dává takovým lidem křídla orlů, odvahu lvů, sílu slonů a bystrost sov.

Ale člověk zůstává člověkem vždy. Dokonce i v prostoru, kdy nevíme o koho jde, nevidíme mu do tváře, nevíme, jak se jmenuje, kde bydlí, co dělá, jak vypadá a nehrozí, že dostane pár facek, pokud se dopustí prasárny. Pořád je za tímto anonymním nickem nějaký člověk a stále se projevuje jeho pravé já. Jeho neschopnost přátelství, jeho hloupost, komplexy méněcennosti, zlost, nenávist, moralismus, nedostatek fantazie a empatie, prázdnota, floskule, klišé, to vše co snižuje jeho cenu mezi lidmi ve skutečném prostředí, z očí do očí, to vždy vyplave i tady na povrch, v jakémkoliv blogu ,,od srdce“, v jakémkoliv komentáři ostatních blogerů a také, v jakékoliv komunikaci na zdejším chatu. Protože naše komunikace nás odhaluje, prozrazuje mezi řádky. Naše komunikace, to jsme my.

Zdálo by se, že takový člověk zůstane i ve virtuálním prostoru brzy sám. Zůstane? Nikoliv. :-) Takových lidí není málo, je jich spousta. A to magické, anonymní, virtuální prostředí, kde jim nikdo do očí nevidí, kde necítí okamžitou odezvu okolí, to je přitahuje. A protože vrána k vráně sedá, cítí brzy i podporu dalších, kteří to vidí podobně jako oni. V praxi to vypadá tak, že ať člověk napíše sebevětší koninu, která by v kavárně, z očí do očí neuspěla ani vteřinu a v hospodě u piva by dostal ještě pár facek, ať se probere…. Tak tady? Tady má další vrány, které krákají s ním:,,Ano, ano, ten člověk to dobře říká! Já s ním souhlasím!!“ Óó, jak slastně to zní takovému blogerovi, najednou tu má spolusouhlasiče, přitakávače, vrány. To ve skutečném životě nezažil, to se mu v běžném životě nestalo! Tam, když už něco někdy omylem řekne, tak slyší jen:,,Bože, spusť dva nože, to je ale debil.“ Ale tady, mezi anonymními je fůra lidí, kteří hned píší:,,Ano, dobře jsi mu to nandal!!! Jen do něj, chytrák jeden, ten nám tady bude co povídat!!“

Lidská hloupost, nenávist, netolerance a zlost vždy vyplave a vždy je otravná. Dokonce i v anonymním světě. A protože vrána k vráně…. Tak i tyto blogery spojuje jejich společná hloupost, zakomplexovanost a zlost. Vytvářejí svou skupinu hloupých, zlých, ale ,,neohrožených“. Ta možnost psát bez rizika, že je někdo nakonec vyhodí z lokálu, nebo kopne do zadku a ten omamný pocit, že jemu podobných je tady docela dost, to jim dává jakýsi falešný pocit výjimečnosti a elity. Oni totiž umí psát (blogy). Oni jsou konečně NĚKDO, jsou anonymní blogeři. Klidně mohou urážet a zesměšňovat ostatní. A vůbec nemusí argumentovat, obhajovat. Stačí jen vynadat, zesměšnit, zostudit a i když ten postižený nakonec zase argumentuje lépe, přesvědčivěji, vtipněji, tak ho může ,,elitní“ bloger zablokovat. On se totiž ničeho nebojí. A jemu (na amatérech.cz) podobní se přidají. Není jich pár, je jich hodně, svým způsobem bezedný zdroj neohrožených, anonymních blogerů…

Vážím si blogerů, i tady, na amatérech. Bystrých, vtipných, moudrých, laskavých, nekonvenčních, odvážných….

A taky, nevěřím na domnělou, domýšlivou exkluzivitu malé skupinky drzých, hloupých, nevzdělaných, zapšklých, zakomplexovaných ,,takyblogerů“, protože hloupost, stejně jako bystrost, brzy vyplave na povrch…. Jejich domýšlivá exkluzivita je směšná a ubohá. Nic na tom nemění, že jich je hodně. Pořád to jsou jen krákající vrány, co si k sobě přisedly na blogu amateri.cz :-)

Blogerů, těch skutečných, těch si nesmírně vážím, pilně vás čtu, občas komentuji a všem držím palce. Díky za vaše názory.

P.S. Abych blog neprotahoval, příště napíši i o jedné anonymní, neanonymní, tedy konkrétní blogerce…