Než jsem tě poznala 4

Jak někomu říct, že ho chcete tak, jako ještě nikdy nic. Že chcete, aby si vzal všechno z vás. Každou část vašeho těla, vaši duši a dělal si s nimi co chce. Vyždímal vás, roztrhal na kusy, vyhodil do vzduchu a mrsknul s vámi zpátky o zem.

Říká se to těžko. Obzvlášť lidem, kteří nikdy nebyli zvyklí otevřeně mluvit o sexu, kteří se neuvěřitelně stydí a nepřipadá u nich v úvahu udělat v čemkoli první krok.

Další výlet nás opět nasměroval na naše místo za městem u vodopádu. Dlouhé minuty líbání a hlazení ze mě znovu dělaly časovanou bombu. Na odpočet jsem přes svůj zamlžený pohled neviděla a tak hrozilo, že k detonaci dojde nekontrolovatelně.

Nasměroval mě na zadní sedačky, kde mě kousek po kousku svlékal. Poprvé jsem před ním stála celá nahá. On si mě nepokrytě prohlížel, každou část mého nedokonalého těla a já červená studem si snažila namluvit, že v noci, osvícené jen svitem měsíce, se schová spousta nedokonalostí.

Položil mě na záda a jeho rty a prsty začaly zkušeně přejíždět po mém těle. Jeho hlava doputovala mezi mé nohy. Rukama mi je jemně roztáhl a přisál se ke mně. Zalapala jsem po dechu. Ze střípků, které kdysi dřív bývaly mým mozkem, jsem se snažila najít ten s nápisem "rozum" a dát ho zpátky na místo.

Ano, zažila jsem samozřejmě orální sex už před tím, ale ne TOHLE! Sakra byl tak dobrej! Na kolika ženách to asi trénoval? Nejspíš na spoustě... Určitě v tom byl mistr světa a to vyžadovala spoustu tréninku. Kruci, copak taky budu ležet a dělat mu tréninkové náčiní? Jo, moje tělo rozhodlo, že budu.

Přes neustálý monolog v mé hlavě, že tohle je prostě celé špatně, se mé tělo po chvíli otřáslo v přívalu vlny orgasmu.

Když jsem přišla trochu k sobě, byl u mě. Objímal mě, hladil mě ve vlasech a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom pokračovali v něčem jiném.

Moje ruka měla ten večer v posteli volno.

Druhý den jsem se vzbudila a nemohla narovnat krk. Celý den mi všudypřítomná bolest, vystřelující mi celým krkem až do hlavy připomínala, co se včera stalo.
V době, kdy jsme nebyli spolu, jsme si psali, nebo volali. Neustále mi opakoval, jak mě miluje a já mu pořád říkala, že s ním nemůžu být. Vypadal, že mu to ubližuje, ale je jednodušší ublížit někomu jinému, než podstupovat riziko, že on brzy ublíží nám.
Když se konal u šéfa firemní večírek, snažila jsem se svého snoubence udržet doma tvrzením, že nevím, jestli si někdo bude s sebou brát partnera. Všechna snaha marná, musel jet se mnou.

Dorazili jsme dřív, podívat se na šéfův fotbalový zápas. ON hrál také a já poprvé v životě sledovala se zaujetím to dřív pro mě nudné a nekonečné honění se za míčem. A tak jsem si opět zamilovala něco, co jsem dříve nenáviděla, posmívala se tomu a vzbuzovalo to ve mně pohrdavé odfrknutí.

Půlku večera se na mě ani nepodíval. Rvalo mi to srdce, ale bylo to přece to, co jsem po něm chtěla. Když jsem mu podávala příbor, pohladil mou ruku a podržel si ji ve své ruce déle, než bylo potřeba. Jeho nešťastné, vyčítavé oči se zabodly do mých a já to dál nemohla vydržet. Odjela, nebo spíš uprchla jsem nejdřív, jak to bylo možné.
Jelikož jsem doma chodila jako tělo bez duše a vyhýbala se postelovým hrátkám, brzy si snoubenec uvědomil, že se něco děje. Na otázku, jestli někoho mám, jsem mu odpověděla ano. Nemohla jsem popřít něco velkého. Konal se výslech a já odpovídala.

Kdo, kdy, kde...

"Spala si s ním?"

"Ne."

"To je dobře. Takže to s ním okamžitě skončíš a zapomeneme na to."

"Když... já nechci," kuňkla jsem.

"Ale chceš, jenom ti to nedochází. Prober se, uvědom si, co skutečně chceš. Svatbu, rodinu, děti. Je to tak, ne?"

"Jo, to sice jo..."

"Tak vidíš. Jsi poblouzněná, ale uvažuj! Tohle ti on přece nedá! Vždyť je mu 21! A nedá ti to ani za deset let, natož teď hned, jak to chceš. Jen co tě dostane do postele se k tobě nebude hlásit. Stojí ti to za to? Vážně chceš jeden večer vyměnit za celý život? Ne, nechceš! Takže v tuhle chvíli si s ním skončila a je to vyřízený. Dál se o tom nebudeme bavit."

Měl pravdu, bylo to logické. Skončím to a bude mi zase dobře, ne jako teď, kdy mě bolí celé dny na hrudi a neustále se mi chce brečet. Není jiná možnost. Respektive je, ale není správná a byla by bolestivější.

Musela jsem to vyřešit hned. Hned, dokud jsem věděla, co musím udělat. A ano, tak zbabělým způsobem jakým je sms. Nedokázala bych se mu podívat do očí a říct mu, že už nikdy se nebude opakovat to, co jsme prožili.

Nechtěl se s tím smířit, ale musel. Byla jsem neoblomná. Choval se, jako bych ho pomalu a bolestivě zabíjela, ale já věděla, že někdo jako on se z toho vzpamatuje rychle. Bolelo mě to neuvěřitelně, ale ta bolest přeci jednou musí přejít...

Pracovní doba se stala rájem a peklem zároveň. Těšila jsem se ze chvil, kdy jsem ho cítila ve své blízkosti. Byla to obrovská bolest, ale tak sladká. Neustále jsem ale musela být v pozoru a hlídat, aby se ke mě nepřiblížil moc blízko, aby se naše pohledy nestřetly.

Byla jsem nešťastná, protivná a marně se snažící soustředit na práci.
Neměl možnost se mnou mluvit o samotě, ale napsal mi sms.

"Proč od něj neodejdeš, když s ním nechceš být?"

"Nemůžu od něj odejít a neodejdu od něj."

"Ale proč? Vždyť to nedává smysl."

"Mezi námi nemůže nic být, pochop to prosím."

"Může a je. Miluju tě."

Mrskla jsem s telefonem na stůl a rázným krokem vyšla z kanceláře na chodbu. Rychle jsem mrkala a zhluboka dýchala, protože hrozilo, že začnu nekontrolovatelně brečet.

Za mnou práskly dveře a já cítila, že je to on. Jeho tělo se ke mně blížilo a já se snažila zavrtat do země. Utéct jsem nemohla, jako vždy, když moje tělo ucítilo jeho blízkost, se roztřáslo a zůstalo nehybně čekat. Popadl mě za ruku a táhnul do nedaleké kuchyňky. Tam mě přimáčkl ke stěně a drsně políbil. Kdyby mé tělo nedržela z jedné strany zeď a z druhé on, sesunula bych se k zemi.

"Miluju tě, slyšíš? Nevím, proč mi nevěříš, ale je to pravda. A pamatuj si, že o tebe nikdy nepřestanu bojovat! Posloucháš?" zvedl můj obličej proti svému. "Nikdy se tě nevzdám."

Nechal mě tam. Vyděšenou, vzrušenou, zmatenou.

Z práce jsem odjela na naše místo u vodopádu, seděla v autě a dala volný průchod potokům slz.

Co mám sakra dělat?

Pokračování příště

Předchozí díly naleznete na www.diablo14.webnode.cz