Dva

"Voni Ti čisté povleceni? ", zeptal se jí. " Ano, moc ". "Voní Ti zpocený milenec?" "Ano, musí být ale můj, zpocený při milování nebo namáhavou prací, něčím, co mě dokáže vzrusit " "Ty jsi ale hloupá, jak je to směšné a otupujicí. Zpocený chlap se zapachajicim přirozením, obyčejný odpadkový koš, ucpaný záchod". " Proč takhle mluvíš, nemáš pravdu, jsi zlý." "Jakýpak zlý, vyslovuji jen co si myslím". " Nerozumíme si, rozběhněme se a skočme z okna, až budeme dole, lidé nás budou oplakávat s představou věrně lásky a budou nám závidět odhodláni, o kterém se jim zdá, společně s věčnou láskou, ve které se žije jeden pro druhého, stále spolu a když ne, tak se stýská a padají slzy z očí, neustále se divoce souloží ze vzájemného vzrušení, při pohledu na prozkoumaná těla ". " Poznávám vztek, padají si do náručí s tim Tvým, komické. Na koně a tryskem do dáli, za sedmero hor a údolí. O cem jsme to mluvili?" "Ach, nevím, chci si položit hlavu na Tvé rameno, chci cítit jak voni zpocený milenec, mladý, pevný, hezký ". " Je teplo v bouřlivém větru blížící se letni noci, auta. hučí, paneláky blikají a mý nevíme o čem jsme mluvili. Můžeme znovu žít a znovu nevědět.".