podzimní romance

Znáte to. Narodí se mimčo a soukromí jde stranou. Naštěstí to není náš případ, ale i my museli změnit náš přístup k milování. Už to není rychlovka v převlékací kabince, nebo adrenalin v poslední řadě v kině. Jsme ale pár dobrodružný a tak nám právě tyto vzrušující chvilky chybí. Tak není divu že na jedné podzimní procházce s kočárkem jsme začali teskně právě toto téma probírat. Pomalá chůze lesem, žvatlání našeho andílka a tenké pískání větru ve větvích okolních břízek a my vzpomínali na ty časy... na ty časy kdy jsme takhle šli parkem a já náhle zvednul sukni, roztrhal kalhotky a opřel svou drahou o strom. Povídáme, vzpomínáme a najednou slyšíme jen šustící listí pod nohama. Malá usnula. Na nic jsme nečekali. Stačil rychlý pohled a leželi jsme v suché trávě s oblečením rozházeným kolem. Trčící bradavky v chladném odpoledni byly ještě krásnější než jindy a do ticha se rozléhal náš vzrušený dech a výkřiky na konci. Po TOM jsme ještě pár minut nazí leželi a sbírali ze sebe zbytky suché trávy a jehličí, když kde se vzal, tu se vzal... Omlouváme se vyděšenému cyklistovi, který si tak jako my chtěl užít podzimu. Nevíme kdo z nás byl vlastně víc překvapen.