Otrokyně

Žádné BDSM hrátky, ale myslím to doslova.
Níže uvedené postupy jsou již tak dva-tisíce let neplatné, takže třeba manželovi milenky se takto dnes už zbavit nejde.

Jak se stát otrokyní: uloví vás sousední kmen, prodá milenec nebo manžel, aby se vás zbavili. Neprodá v pravém smyslu slova, ale vymění za nějaké cetky.
Šlapete na hranice říše k Vídni, tam obchodník koupí celou skupinu a odveze je do vnitrozemí. Dobře se o vás starají, aby neutrpěla cena!

Dražba nebo prodej na trhu, nahá s cedulkou na krku s původem, schopnostmi a zdravotním stavem. Kupující chce vypadat jako profík a tak se dívá hlavně na zuby. Záruka půl roku – nekecám, na to byl zákon.

Přepočet na dnešní peníze je diskutabilní, ale pokud to vezmu přes cenu zlata pak …

- Půvabná galská otrokyně na Britských ostrovech by vyšla na 160 tis. (korun českých nekrytých zlatem).
- Po převozu v Římě či Pompejích už 270 – 400 tis,
- Římané měli rádi výjimečnost, černošky či zrzky byly ceněny až dvojnásobně výše, ale třeba i mimořádně vysoká žena by byla ceněna výš.
- Jedna z nejvyšších cen za ženu - 1,6 milionu
- Jeden zdroj hovoří o astronomických (zřejmě panna) - 13 milionech

Pro srovnání:
Obyčejný otrok na práci na statku stál asi 50 tis, vzdělaný asi 550 tis.
Osel stál nějakých 33 tis korun, kráva cca 57 tis., jezdecký kůň 200 tis.

Obchodníci museli určitou formu licence a netěšili se valné pověsti …

Co s otrokyní:
- Služebná v bohatém domě, kde mohou být desítky dalších. Otrokyně byly samozřejmě k dispozici svému pánu a paní – bez omezení. A v domácnosti vládne žena, v horším případě jeho matka. Takže pán si raději najde vznešenou milenku nebo zaběhne do vykřičeného domu. Typická je určitá neviditelnost domácích otroků, chcete-li ignorace od pána a paní. Slušné oblečení a strava – protože jinak by to poškodilo pověst paní domu - tu doprovázíte mimo dům.

- Mohl by si vás vybrat nižší úředník nebo veterán, případně jste mohla být dar od jeho patrona – když se vás potřeboval zbavit. Často se stávalo, že otrokyni za čas osvobodil a vzal si ji – aby legalizoval svoje děti. Asi bylo lepší si vychovat otrokyni než mít emancipovanou římskou občanku a neustále se o všem dohadovat s tchánem. V počátcích císařství bylo propouštění otroků tak rozšířené, že bylo omezeno zákonem.

- Asi 7% všech žen v Římě byly prostitutky. Byly to jak otrokyně (od druhého století zakázáno) tak svobodné ženy. Cena za nejlevnější prostitutku byla cca 160 korun, ale tanečnice, masérky a ty co něco uměly byly ceněny daleko výše… . Prostitutkám – otrokyním většinou zůstávala část výdělku a měli šanci se časem vykoupit.
Šance, že otrokyně skončí jako kurva, zase nebyla tak velká.

- Žena mohla být na statku využívána pro domácí práce a k produkci dětí, dalších otroků. Těžko říct jak to fungovalo, ale dětí bylo na statcích relativně dost. S největší pravděpodobností je jednalo o neformální partnerské vztahy v kombinaci s formou odměny.

- Otrokyně mohla také pracovat v dolech – ale to byl většinou trest, třeba za útěk nebo neposlušnost.

V této době nejsou zaznamenány žádné vzpoury. Život služebné v bohatém domě byl asi o něco pohodlnější než život městské chudiny či hladovění v kmeni za hranicí říše.

Zájemkyním o tuto kariéru musím bohužel oznámit, že poslední transport odešel někdy kolem roku 975, takže trochu zpoždění.