Větroň

Počasí bylo tenkrát nádherné,vzduch se jenom tetelil,každý šel rád někam ven do přírody.Na obloze mráčky,jeden obzvlášť krásný a velký.Nešlo to, si jich nevšimnout.Najednou byli nad námi,oba dva stejní,spolu kroužili v nevelké výšce,dva pilotovaní větroni.Snažili se asi najít stoupavý proud,který by je zase vrátil do větší výšky.

Jednomu se to podařilo,byl výš a výš a směřoval k tomu krásnému bílému mraku.Ten druhý dál ztrácel výšku,bylo zřejmé,že někde blízko přistane na zem.Utíkali jsme tenkrát k místu přistání,aby jsme si vše prohlídli.Vidělli jsme z blízka to nádherné technické dílo i pilota.Pilot byl trochu zklamaný,ale dalo se s ním mluvit.

Co tenkrát rozhodlo,kdo dál poletí a kdo přistane?Byla to jen náhoda,být zrovna tam,kde to táhlo nahoru,nebo pilotní zkušenost,i když kroužili na stejném místě.

Nedávné událostí mi tu příhodu připoměly.Byla to už tenkrát taková ukázka,nebo i nadčasovost,jak se mohou věci vyvíjet?Jeden přistál zpět na zem,druhý se radoval někde v oblacích.

Pilot,kterému se nepodařil přelet, sice nepotěšil sám sebe,ale nám přinesl nevšední zážitek.Krásné,ladné tvary letadla určitě inspirovaly.Ten druhý,který letěl dál,přistál někde,kde už ho čekali.Ale co bylo lepší pro nás,amatéry.A o tom to je.