Spřízněné duše

Spřízněná duše je zvláštní tvor, určitě existuje, ale je velmi těžké ji ve světě najít.

V řeckých bájích je příběh, kdy člověk měl původně čtyři ruce, čtyři nohy, dvě hlavy a jednu duši. Byl jednou polovinou muž a jednou polovinou žena. Zeus se těchto bytostí bál, rozdělil je na muže a ženu a odsoudil nás k hledání své druhé poloviny.

Jiný pohled na věc je, že to není životní partner, že to co k němu cítíme není vášnivý cit, ale naše ztracené dvojče.

A do třetice. Někdo tomu říká osudový vztah. Setkáváme se s někým, s kým se důvěrně známe z minulých životů a je nám souzeno některé věci v tomto životě společně prožít a některé nechat na některý z příštích životů.

Patronem spřízněných duší na celý život je Daniel, anděl ženské tváře a sněhově bílých křídel.
Daniel byl sedmý z padlých andělů, jedním z vůdců těch, kteří odešli na zem, aby mohli žít s lidskými ženami.

Norea byla Danielovou spřízněnou duší, ale Daniel prozřel až na konci jejího života.
Démoni a padlý andělé se pokoušeli Noreu znásilnit, nepomohl jí Daniel, který se bavil s lidskou ženou, ale anděl Eleleth, který ji odnesl na nebesa.
Daniel nemohl jinak, aby ji znovu našel, musel vylézt po žebříku až do nebes.
Někdy člověk může udělat velkou chybu, kterou nelze napravit jen omluvou, je potřeba krok po kroku vylézt po žebříku a nespadnout.
Daniel je jedním z těch, kteří se vrátili, dostalo se jim odpuštění.

A pro úplnost, Norea je pravděpodobně jedním z andělů naděje.