Make love, not war???

Nemám rád pacifisty, vždy jejich pojetí reality vedlo jenom k válkám ať k 1. či 2. nebo jakékoliv. Je nepsané pravidlo, že když se zbrojí bude mír. Platí jednoduché pravidlo, nezaútočíš, když víš, že dostaneš na prdel. Prostě Lenon mi k srdci nikdy nepřirostl a kam to taky se svým pacifismem dopracoval …

Znám to ze své práce, nepřímo býváme zapojení do obchodu se smrtí a ano, upravoval jsem postupy výroby tak, aby smrtící účinek byl co největší, usínal jsem ale klidně, když se zbrojí, neválčí se…. Největší průser je, když se začnou dělat ve velkém chirurgické jehly. Před měsícem jsem odmítl zakázku na kooperaci z kapacitních důvodů … To by se mi už špatně usínalo ….

Proč tohle vůbec píšu… ležím si ve vaně, rukou kontroluji rozervané obočí a po nabrání vody do úst, ze mě valí krevní sraženiny. Pod levým okem otok, ale už vidím, což je pozitivní. Včera jsem se po pár letech zapletl do záležitosti, která se již nedala řešit diplomatickou cestou, prostě sdělení, serme na to, nedáme panáka, nezafungovalo… Mám to celkem rád, když se jde na férovost, jsou to přímo nepopsatelná rána a rány:), když se borcem za ranního kuropění setkáte na RTG, vyměňujete si snímky a ty můžeš konstatovat, že na žádné fotce fraktura vidět není :)
Nevidím na tom, i když už na levé oko začínám, nic špatného. Chlapi se servou, sešijou nás a život jde dál. Takže akt samotné rvačky není vůbec nějak zajímavý, zajímavé věci se začnou dít až pak.

Ráno jsem se probudil, na polštáři trochu krve, čeknu zda mám mobil, nějaké prachy zbyly a v chodbě visí moje bunda, totálně od krve, ale to se vyčistí. Zapluju do koupelny, opláchnu sraženiny a kontoluju zuby, počet sedí a dokonce při čištění se žádný neviklá. Dám si horkou vanu. Do toho se vrátí má drahá, byla si ráno zaběhat. Zří mě, pokusím se usmát, trošku to bolí. „Peťane, ty jsi ale pako, vidíš? Nebolí tě nic? Zuby máš? Volala mi máma, zda jedem zítra na oběd, budeš schopný? Viděli tě už děti?“ Odpovídám že vidím, nebolí, mám všechny, ano, mámě to potvrď, jíst můžu, viděli mě, říkal jsem jim, ať se po ránu hned nervou, kupodivu poslechly…:). Teď nastává ale zajímavá situace, přisedne si na kraj vany a vezme mě za bradu. Otočí si mě na sebe a prohlíží si mě. Ty si vážně pako, letmo vysvětlím situaci, jak se to přihodilo, pousměje se. Twl, bude ti 40, kdy tě to přejde? Snad nikdy, pomyslím si, jsem rád, že umím žít a postavit se na správnou stranu, i když to někdy kurevsky bolí. "Takže Peti, pusa tě nebolí a žebra máš v cajku?" Kývnu, že jo, akorát trochu táhne to oko a obočí už ani nevnímám. "Takže Mi to večer hezky uděláš, nejdříve chci pusou?" Usměju se a odpovím, že velmi rád. Zbožňuju ji.

Po té co odejde, rozezní se mobil, píše mi exmilenka, po dvou měsících. "Ahoj Peti, myslím na tebe, proč mi to děláš?" Odpovím, že nevím co a pochválím se, že jsem dostal přes držku. Odpoví: „ty jsi ale pako, vidíš? Nebolí tě nic? Zuby máš?“ Odpovím, ano jsem pako, vidím, nebolí, akorát táhne ten moncl pod okem a zuby mám!!! „Takže nic tě nebolí?“ „Ne, nebolí“, odpovídám. „Jsi sexy s tím monclem, nechceš se fakt ve středu stavit? Chtěla bych vylízat a pak …“ …. Twl, co je to dneska za den? Půjdu se podívat, zda není úplněk, ženským asi hráblo, čekal jsem pojeb, možná lítost, ale dostalo se mi akorát nabídky na sex… Takže jsem milenku slušně odmítl a těším se na večer s milou.

Co tím chtěl vlastně básník říct? No že nemám rád pacifisty a war mi udělá love. Dále jsem poslední člověk na amatérech, co by mohl nějak moralizovat, ale po přečtení některý blogů, které vyvolaly akorát zlobu, zášť a svár si myslím, že by bylo lepší, kdyby se ti dva rozumně domluvili a dali si přes držku. Je to osvobozují a vůbec ne tak trapné, jak ty verbální útoky, které k ničemu nevedou…
Tak přeju všem krásné velikonoce a hlavně bez násilí. Já jdu na balkon pro proutí, upletu klukům korbáče (pomlázku) na zítra :)