Nenapravitelný snílek :)

Znali se už několik let. Poznali se na jednom neobvyklém místě. Ona byla v dlouholetém vztahu, on nikoho neměl. Bylo jasný, že si ji vyhlídnul jako jednu ze svých kořistí, jenže nevěděl, že ona měla jiný plán.
Číšilo z něho sebevědomí a jeho roztržité chování a to, jak se předvádí, ji rozčilovalo. Navíc o něm neslyšela nic hezkého. Opravdu nic. Viděla ho jako jednoho z namachrovaných týpků.. takových už za svůj život poznala několik. Měla s nima dost zkušeností a věděla, jak k nim má přistupovat. První krok udělal on, ale nevěděl, že ona už byla o krok před nim. Chtěla mu dát trochu zabrat.
Párty začala a ona se jako vždy věnovala své práci. Nevěděl, že ho celou dobu pozoruje, že ho zkoumá, analyzuje.. Myslel si, že o něj nemá zájem, svým chováním mu to jasně dávala najevo. Jenže opak byl pravdou. A tak se stalo, že přišel jeho kamarád a požádal ji o číslo. Věděla, že se to číslo dostane tam, kam má a proto, i když o člověka, který si pro to číslo přišel neměla absolutní zájem, a normálně svoje číslo cizím lidem nedává, mu ho dala. Už ten večer ji pozval k sobě, ale ona odmítla. Svého muže měla opravdu ráda a nechtěla udělat nic, co by mu ublížilo.
Začali si psát a vídali se v klubu. Letmé doteky, dlouhé pohledy do očí, rozčilovalo ji, jak je z něho nervózní. Ale všechno šlo podle plánu, stále to byla její hra, to ona určovala pravidla. Tak to chtěla.
Jenže čas plynul a pro ni začínala být situace neúnosná, cítila, že ji začíná přirůstat k srdci a doma se ji začínal hroutit vztah. Občas za nim přišla, jenže on na ní začínal tlačit, ať se rozhodne. Byla z toho vzteky bez sebe. “Proč?” běželo ji hlavou.

“Je to 5 let, co jsme se poznali a vztah se mi nakonec opravdu zhroutil. Prošli jsme spolu dlouhou cestu, nešli jsme vedle sebe, ale pokaždý, když jsme se shledali, bylo to jako bychom patřili k sobě. Jako spoluhráči. Za tu dobu jsme se stihli víc poznat a to, co jsme spolu prožili.. tolik příkoří.. tolik lidí nám to nepřálo, tolik lidí se nám stavělo do cesty.. jenže i přes to vše jsme na sebe stále viděli. Jako kdyby se jeden pro druhého narodil. Možná je to pravda a možná si to oba jen přejeme.”

Sebrala poslední zbytek odvahy a zahodila veškerou svou hrdost, zazvonila na zvonek. Dveře se otevřely. Málem se hambou propadla. To, co předvedla a jak se chovala si nemohla odpustit. Všechno to, co se stalo ji zavedlo do světa, kde nebyla žádná sebekontrola. A na té si zakládala.
Hlavně, aby nikdo za žádné situace nevěděl, jak se cítí. Ví moc dobře, proč to dělá, ví, že je hodně citlivá a v žadném případě nechtěla, aby tuhle její citlivost objevilo její okolí. Sama u sebe to nevnímá jako slabost. Je přeci žena a k ženě city patří. Jenže její okolí toho tolikrát využilo, tolikrát.. proto si to raději nechávala sama pro sebe.
Ti kdo jí znali, to věděli, ale ti, kdo ji neznali, těm to nedala znát.. stačilo si je jen moc nepřipouštět k tělu. A v tom byla dost dobrá. Když vešla dovnitř, mísilo se v ní hodně pocitů. Chvílema měla chuť to vzdát a utýct odsud pryč, jenže na druhou stranu ho tolik toužila aspoň vidět. Nic víc.. jen ho vidět.. vidět ty jeho krásný oči, který se vždycky tak rozzářily, když ji spatřil, cítit jeho vůni a vnímat jeho energii.. ta touha byla k nevydržení. Scházela dolů po schodech a v hlavě jí běželo: “bože já sem taková trapka, vždyť on o mě vůbec nestojí, co se to děje? Proč sem tady?”
Ale pak ho zahlédla a zmocnil se jí klid. Konečně ho zase uviděla. Aspoň za to, to stálo. Byla vyrovnaná a on to z ní musel cítit. Její bývalý už si konečně našel někoho jiného a z ní mohl opadnout ten nesmyslný pocit zodpovědnosti za jeho osobu.. konečně byla volná. Věděl, že po něm touží, jenže po tom všem, jak se k němu chovala jí jen tězko důvěřoval, chtěl jasný důkaz toho, že o něho má opravdu zájem.
A tak se potkali a ona mu nervózně řekla: “Ahoj, moc si mi chyběl, víš to?” A on ji na to řekl: “Ahoj, tak to dokaž.” Všechno se v ní bouřilo a jediné, co z ní v tu chvíli vypadlo bylo: “No to snad nemyslíš vážně!” Jenže on to vážně myslel, viděla to v jeho očích. A tak se rozhlédla po okolí, svlékla se celá do naha a poklekla před nim. On se na ni usmál, pomohl ji vstát, vzal ji do náručí a odnesl si ji, aby se s ní po tolika letech konečně mohl pomilovat.