umění říkat ne

jsme skutečně tak zbabělí - že je nám milejší útěk před jasným odmítnutím? příkladem : už jsme tady vesměs provaření, takže se nám stává buď, anebo, v případě že komunikace někam spěje, dojde k výměně fotek, proběhne potvrzení, zda jsou vizuální sympatie, proběhne popřípadě telefonát, v některých případech i schůzka. My nabydeme dojmu, že vše je vše spěje správným směrem a tento pocit je nám i potvrzen..., a po určitém čase dojde k prudkému ochlazení, či spíše uvedení do role : taháme čas, výmluvy. Proč tomu tak je, nám je záhadou. Za nás je skutečně efektivnější napsat : priority se změnili, našli jsme pro nás lepší pár, či jednoduše : jste A/B/C a sbohem. Kam se vytratilo jednoduché odmítnutí, férové jednání - namísto domněnek?

redit 12.7.