nic

Jsem nic.
(Napadá mě napsat jedno velké nic, jen nevím, zda nic může být velké a zda vlastně může být i malé, jelikož nic je nic a nic je jenom nic, ani velké, ani malé. Nic. Prostě nic a každý si asi představí nic různě velké (nebo různě malé). Jenže když si člověk něco představuje, dá se to něco nakreslit. Dá se nakreslit nic? Asi ne, když je to nic a nikoli něco. A dá se napsat nic? Krom oněch tří písmen.)

Nic.
Neobjevím novou kytku ani druh nového čolka, brouka, motýla, ba ani nový minerál.
Nenapíšu cestovatelskou knihu, básnickou sbírku a román (novela by stačila), ani žádnou knihu nepřeložím z francouzštiny (do češtiny, tu trochu znám).
Můj muž mi nikdy neřekne Miluji tě (neřekne mi i Nemiluju tě?) a nikdy nebudu dobrá jako jeho babička.
Nikdy nebudu dobrou partnerkou, hospodyní, matkou, milenkou, přítelkyní.
(Což zřejmě znamená, že budu nedobrá partnerka, hospodyně, matka, milenka, přítelkyně ... budu nebo už jsem? Budoucnost přece nikdy nevidíme. Jen někdy vidíme. Skutečně?)
Nic už mě nečeká, nic mě nepotká.
(Totiž člověk, který nikam nejde, nikoho a nic potkat nemůže. Vlastně jakto, že nemůže potkat nic, když ve skutečnosti nic potká, jelikož nikam nejde. A když nikam nejde, může potkat i (nebo jen) nic.)

Může mít někdo v hlavě nic?
(nebo nemůže?)
Můžou slova obsahovat nic?
Vždyť i to hýkání (já vím koho, čtenář nikoli) něco znamená, jen jeho vysvětlení jsou pouhé naše domněnky.

Jen jsem si chtěla něco napsat a tak tu píšu nic.
(Že by takhle nic vypadalo? A když někdo usoudí, že je to blábol, pak to už nebude nic.)

Někdo nemůže nerozumět ničemu a nikdo nemůže nerozumět něčemu.

****

Napsal mi někdo něco.
Ten někdo něčím pro někoho je.
Co když však žádná slova nedokáží to nic vyhnat (z mysli).
(Je možné nevyhnat nic?)

***

Ne, není důvod ... (To sem psát. I když to potěšilo. Jen někdy sdílená radost se nenásobí, ale trhá.)

Nerozumějte.
Není důvod.
(rozumět)