Za světla

Nedávno jsem zde četla výrok,že ty nejkrásnější věci se dělají po tmě.Nejspíš názor někoho,kdo nikdy neviděl.A budu-li mluvit za sebe,tak...kdo nikdy neviděl sebejistou práci rukou,když Pán přitahuje další uzlík na provaze...napínající se svaly při švihnutí důtkami...jeho majestátní odraz v zrcadle,když zapaluje svíčku...tenké vrásky kolem rtů,když vydává své pokyny-nežádá,vede....soustředěný pohled,když jehlami propichuje jemnou kůži v tříslech.....majetnický výraz v obličeji,když drží v ruce vodítko....jemný úsměv,když si rozkročený nad vanou popissuje svůj oddaný majetek....dravé vzrušení,když si bere to,co chce...a po tom všem lesk uspokojení v očích,spokojenou únavu,když mu jazykem masíruji nohy a spolu usínáme,On na polštáři,já u jeho nohou.
Nelze to nechtít vidět znovu a znovu,nelze se vyhnout všem obrazům,vůním a chutím,které se vrací stejně často jako přání,ať to nikdy neskončí.Těším se na další a zatím mu pokorně děkuji,že jsem směla vidět :-)