V rytmu swingu

Jestli si to nekdo potřebuje dávat do souvislostí, je to více jak rok staré. Ke čtení blogu si pusťte třeba https://youtu.be/vb_k04U3pNs

Ty okamžité nápady jsou obvykle ty nejlepší. Pojďme si zatančit někam do města. "Neumím vůbec tančit, ale moc bych chtěla.“ jenom smutně vzdychneš „Já taky ne, ale nikdo to nepozná.“ Pondělní swingová tančírna v Jam Café. „Vyzvednu tě v sedm, vem si něco po babičce.“

A co já… hezké černé boty, co mají zespodu ošoupaný nápis Yes a černé kalhoty. Bílá košile, co sem si nechal ušít na míru u Janka. Chtělo by to kravatu, ale takovou tu tenkou černou. V OC vyhledám první obchod, kde mají kravaty. Chci po slečně, kravatu tenkou černou, co nosili Beatles. Nezná Beatles… naštěstí zná barvy a ví co je tenká. Chci jí rovnou uvázat. Ale ona to neumí, volá vedoucí, ta se mi lepí na zadek a objímá mě zezadu, prý to jinak uvázat neumí, což je dobře.

Jdeš jako vždy pozdě. Je mi už docela zima. Sluší ti to. Tvoje puntíkované šaty a ty, božská kombinace. Dnes musí bůh tančit s náma. Červená rtěnka protáhla ještě o něco víc tvůj úsměv. Padáme do metra. Já už se pohupuju v kolenou. Do jednoho ucha ti podávám pecku od sluchátek. Schody jedou sami a vítr zespodu ti nadzvedává sukni. Už se houpeš taky. Špulíš rty. Teď s námi houpe celý vůz a na půlmetru čtverečním ti dávám praktickou lekci swingu. Tunelem se řítíme v čase zpět.

Vystupujeme na Národní třídě. Je to ale už úplně jiná doba. Je tu živo, krásné dívky jsou pověšené do ramen svých elegantních mužů. Smích a hudba se line celou ulicí. Ulicí, která za pár let bude přejmenována na třída Viktoria a po ulici půjde jen děs a okované vojenské boty ve strašlivém rytmu. To ale zatím nikdo ani netuší a není sebemenší důvod si z toho dělat těžkou hlavu, vždyť na světě je tak krásně. Zapadáme do pasáže.

Právě skončila taneční hodina, za chvilku začne tančírna. Někdo odchází, někdo se nemůže dočkat až hudba zase spustí. Sundávám ti kabát. Něco dobrého k pití na baru a už sedíme u kulatého stolečku. Hudba hraje. Nechci sedět, tahám tě na parket. Ten je plný, všichni tančí skvěle. Nechceš. Neumíš to. A tolik bys chtěla. Jsem neodbytný. Sama nevěříš, že ses nakonec odhodlala, začneš se smát. Tak moc ti to sluší, když se směješ. Dotáhnu tě na parket, přestali hrát. Hned chceš jít pryč. Chytnu tě za ruku. Přitáhnu k sobě, obejmu a líbám. Líbám tě tak dlouho, dokud nezačnou znovu hrát.

Vlníme se, houpeme. Když se kolem mě točíš, jako by se se mnou točil svět. Mačkáme se na sebe. Třeš se mi o rozkrok. Chvilku tančíme, chvilku je to sex nanečisto. Hladím tě po vlasech, mačkám ti zadek. Jinak se snažíme napodobovat pohyby kolem nás. Rytmus s námi hází sem tam. Už mi to docela jde, cítím se skvěle. Ne protože už si myslím, že mi to jde, ale tančím totiž s tou nejhezčí dívkou v celé téhle mladé republice. Z každého tvoje pohybu cítím, že jsi se pro to narodila, máš to v sobě, i když takhle tančíme oba poprvé v životě.

Tempo zrychluje. Povoluji si kravatu. Potím se jako prase, naštěstí to na bílé košili není vidět. Nepřestává se se mnou svět točit. Tvoje vlasy létají, občas některá z tvých nohou ukáže koleno a kousek stehna. Chtěl bych tě teď položit na zem a ošukat. Přirážel bych do taktu. Pevně tě chytnu a tisknu se na tebe. Znovu tě políbím a zmáčknu zadek přes puntíkaté šaty. Ani si nevšimnu že přestali hrát. Jdeme ke stolu. Silně společensky unavený taneční mistr, nás cestou ke stolu upozorňuje, že vůbec nedržíme rytmus, aniž by se ho na to někdo ptal. Blíží se náš čas. Jsi udýchaná, srdce si bije v rytmu swingu. Sedíš a směješ se, oddychuješ. Utírám si kapesníkem z čela pot. Dopíjíme víno.

Cestou domů se zase celá Praha proměňuje. Doprovodím tě až na roh. Líbáme se. Moc nerad se s tebou loučím. Ještě se naposledy usměješ. Už mi nic nejede, jdu pěšky. Fouká studený podzimní vítr. Bolí mě nohy. Snažím se srovnat ponožku, rozedřené puchýře a zaschlá krev. Vůbec jsem si toho nevšiml. Cestou domů bych měl trpět jako zvíře. Myslím, ale na tebe, jdu pomalu. Právě jsem se asi zamiloval. Chtěl bych s tebou tančit, chtěl bych se s tebou milovat.