Dopis pro ni

Nikdy jsme se neviděli, jako někdo s kým by jsme si měli něco začít ale byli jsme si někým, komu se člověk mohl vždycky svěřit. Někdo, kdo nikdy neodsuzoval, vždy poslouchal a člověk si nikdy nepřipadal, že by obtěžoval. Někdo, na koho se člověk mohl spolehnout a vždycky věděl, že pro něho člověk chce to nejlepší i když to znělo nepříjemně.

Byli jsme si navzájem přáteli, ne kamarády. Přáteli, takovými jaké jsou jen ve filmech nebo seriálech. Opravdovými nefalšovanými. Takovými jaké člověk potká jen jednou za život. Spříznená duše, jedno z nejvíc klišé, co člověk může říct ale jinak se to vyjádřit nedá. Každý z nás součástí něčeho, co jednou bylo celkem. Někoho, kdo vám dá představu o čem to klišé doopravdy je.

Přál bych každému potkat v životě někoho jako je ty. Někdo, kdo vám sedne do noty takovým způsobem, že si nedokážete představit, že by jste si s někým mohli rozumět víc. Někdo komu s ledovým klidem můžete říct absolutní blbost, kterou máte v hlavě a bojíte se to komukoliv říct, protože by jste si připadali jako ultra-debil. Úrověň důvěry, kterou člověk snad nemá ani sám před sebou.

Ale teď už je to všechno jedno. Už je to jedno protože máš syna. Je to jedno, protože jsi jasně věděla, co jsi chtěla a byl tam on, který o tebe stál a měl vše, co já v tu chvíli neměl. Byl tím, co bych si teď přál já být. Ale teď už je to všechno jedno. Nikdy bych neudělal nic, co by ti mohlo zkomplikovat, to co jsi vždycky chtěla. Jsi to nejcennější na tomto světě, co pro mě existuje. Teď už to vím. Pozdě, já vím. (Mohl bych o tobě psát hodiny...)

Teď už je to všechno jedno. Nikdy si tohle nepřečteš ale z hlouby svého zmrzlého srdce ti přeji to nejlepší na světě.

Sbohem