NEKONEČNĚ NAIVNÍ

Myslím na něj kudy chodím. Pod polštářem mám jeho tričko. V rámečcích na polici je on a jeho děti. Přemýšlím, jak bych mu udělala radost. V noci usínám u fotek z potápění. Odpírám si to, co jsem dělala ráda. Opět moc nejím, abych pro něj zhubla. V bytě mám plno vybavení pod vodu. V koupelně věčně suším plavky. Skoro každý kousek mého nového života je spojen s ním. Je takřka všudypřítomný a přesto ulehám sama. Snažím se přesvědčit, že vůně jeho oblečení mi k životu stačí.

Dívám se do mobilu a čtu si článek. Když najednou doroluju k té fotce. Je krásná a nutí mě přemýšlet. Je focená ode dna směrem ke hladině. "Hejno" nahých dívek na ní vytváří kruh. Mají bílá těla a všechny jsou rezavé. Jejich dlouhé vlasy budí dojem, že by se do nich mohl člověk zamotat. Mám z nich stejný pocit, jako když jsem v létě plavala kolem leknínů. Jsou krásný, ale přitom tolik nebezpečný. Hned mě napadá, že přesně tohle je situace, ve které by chtěl být.

Nejde to jinak. Musím začít psát. Ta potřeba je silnější než únava. Prvních 5 veršů jde rychle, pak už se rychlost snižuje. Čím pomaleji to jde, tím více ztrácím koncentraci. Usínám a občas mi vypadne telefon z ruky. Musím to dopsat. Ráno to chci zveřejnit. Hodím to do skupiny na messengeru, ať je trochu sranda.

Je ráno. Nechce se mi nic, ale v tom si vzpomenu na verše z nočního psaní. Hned mám důvod se probrat. Vezmu fotku i báseň a dávám to na plochu. Jsem natěšená. Čekám na reakce.

PRO @PETR Připlavem až to nebudeš čekat. Budeš si s údivem před námi klekat.

Budeme divoké jak horská řeka. Zahřejem tvé tělo jak teplá deka.

Nebudou potřeba kovová pouta. Naše krása tě pod vodou spoutá.

Postel nám nahradí zelené řasy. Jak Medusa hady budem mít vlasy.

Pošlem ti vzduch pro dostatek síly. Pak ukážeme ti vliv vodní víly.

Staneš se hračkou pro naší zábavu. Budeš nás těšit na kraji průplavu.

Až s tebou skončíme buseš bez duše. Ta přejde do těla studené ropuše.

Tebe pak ožerou hladové rybičky. Zůstanou po tobě jenom kostičky.

Čekám a reakce na baseň pořád nikde. Je mi to divný. Vždyť to četl. Snažím se domyslet, kde je problém. Proč asi nechce veřejně napsat "Děkuji!"? Až po dlouhé chvíli mi docvakne, kde je asi zakopaný pes. Přiznal by se k tomu, že patříme k sobě. To se před bandou freediverek přiznává špatně.