Střevlík

Dobrá. Zlobíte, zvlášť jeden amatér zlobí.. bude článek o střevlíkovi!

Už teď mě všechno lechtá a svědí, tak, jak to je běžné, když se hovoří o hmyzu. Už slovo hmyz ve mě vyvolává hrůzu a děs, takže tenhle článek si užiju hlavně já.

Tak jak se to má se střevlíkem.
Původně jsem myslela, že střevlíkem je nám všem známý brouk Pytlík, nicméně, zjistila jsem, že je to postava, či spíše brouk, smyšlený, čili neexistující.
Takže si svého střevlíka pojmenuji sama a dám mu jméno hodné střevlíka zlatolesklého, třeba Alfréd.

Alfréd se nenarodil jako bohatý synek chudým rodičům, Alfréd byl jednoho krásného říjnového večera, nakladen jako vajíčko do mechu pod starou lípou, svou maminkou s dlouhýma nohama a obrovskými kusadly, a ponechán svému osudu.
Ač odložen, nebyl Alfréd svým údělem nijak poznamenán, úspěšně se z vajíčka vylíhnul do larvy a místo stesku za rodiči myslel na to co by kde sežral.
Taková larva střevlíka, je ve světě tlejícího listí a tichého příchodu zimy ještě milánek. V podstatě se jen válí a chrní, ale jen do chvíle, kdy opadne sníh a vysvitnou první jarní paprsky.

To odporné stvoření, jakým Alfréd to jaro dozajista byl, není třeba si nic nalhávat, potkat larvu střevlíka třeba jako beruška, spáchám raději harakiri, než bych padla do jeho spárů, tak tedy to hnusné hmyzí mládě nemyslelo na nic jiného než koho ze svých lesních spoluobčanů doslova vysát!
A jako dravé larvě se mu to i dařilo.

V zájmu sebevzdělání se mi právě poštěstilo shlédnout video, kde larva příbuzného střevlíka sežrala žábu. Ano, přesně tohle jsem teď potřebovala vidět.

Takže všežrout Alfréd rostl a rostl. Několikrát shodil svrchní chitinovou vrstvu aby se za pár neděl ukázal v celé své broučí kráse.
Kdo by čekal roztomilé stvoření, myslím že by byl zklamán. Tedy, pokud není broukomilem a dlouhé nohy, tykadla s kusadly které i člověka bolestivě stisknou, z nějakého mně neznámého důvodu, nemiluje.
A protože byl Alfréd v plné své síle, přišlo na našeho hmyzího samečka podivné puzení. Najednou pro něj nebyly berušky jen žrádlo, ale nějaká neznámá touha ho nutila občas jim kouknout i pod krovky.
Co se skrývá mezi zadníma nožičkama takové broučí slečny?
O zaříznutých elasťákách si mohl Alfréd nechat jen zdát a vlastně nemám páru jak je to s hmyzí erotikou. Kterou nohu použil, když masturboval při pozorování pohledné střevlíčí slečny a jak poprvé ve spánku ejakuloval, ale to o tom puzení to děvče s tykadly ohnout a pěkně jí to udělat zezadu, o tom vím jistě.

Kdo by řešil jestli to rozkošné stvoření pochutnávající si na slimákovi, v pokročilém stádiu rozkladu, může být příbuzná, broučí penis se neptá!
A tak náš nadržený Alfréd na tu broučici skočil a to několik setin milimetru dlouhé hovado do ní bez milosti narval. Broučice byla zpočátku zaskočená, mladý Alfréd nebyl zrovna odborník na předehru, ale polkla sousto a sama zvědavá kam se to posune, nastavila kundičku. A tak nám tam ten drobný hmyz skotačil a souložil a ochmatával se tykadly a nohy splétal tak, že se nevědělo která je čí.
Nakonec z toho byl divoký sex pod tou starou lípou, která si pamatovala oba ještě jako vajíčka.

No a dál to už znáte, ta hezká broučice zanechá Alfrédovi potomky někde v lese, napospas divé zvěři a povětrnostním podmínkám a dál se bude starat jen o sebe. No a Alfréd? Vleze na to co mu neuteče, dokud mu budou stačit hmyzí síly a jednoho dne usne zase pod tou lípou a už se neprobudí.

Toť střevlík a jestli je to hovadina, věřte, že může být hůř!