Rozkvetlé rudé květy

Ne, dnes nebudu psát Okénko zahrádkáře, protože nemám na mysli ani tulipány ani růže. Těmi rudými květy myslím dámská přirození, podobná těm, která vidíme často tady v galeriích. Podobná těm, které si sbírají místní pánové pro potěchu svého těla a někdy i duše.
Ty sytě červené květy mne ale fascinují i na jiných obrázcích a ty chci dnes připomenout. Ne, nebojte se, nebudu vám zase vnucovat G. Klimta, ale pro změnu jeho žáka - E. Schieleho. Ten věděl, jak provokovat své vysoce morální spoluobčany. A tak na mnoha jeho obrazech vidíte skutečně ženy, (ne)stoudně roztahující svoje stehna a odhalující to krásné, po čem my, muži, tak toužíme a co nám tak často vy - ženy, odmítáte poskytnout.
Když se díváte na Schieleho obrazy nahých žen, často máte dojem, že malíř si při jejich malbě musel také sám honit. Nebo je maloval s vědomím, že vyprovokuje k masturbaci jiné. Máme tady jaro, příroda kolem nás kvete a stejně jako pupeny rostlin se nalévají penisy a rozevírají okvětní lístky stydkých pysků. Jsou to obrazy jara, šunga. A čím víc šunga, tím víc Schiele.
Po Klimtovi se chystám na návštěvu Vídně do Leopoldova muzea. Naštěstí to mám blíž než do Prahy. Alespoň nějaká výhoda Asie.

P.S. A aby nebylo amatérkám líto, že píši jen o ženských květech, tak pro vás jeden Schiele a jeho amatérský vzkaz