Nej hračka pro všechny

Volala mi narychlo kamarádka, že potřebuje, abych o vikendu hlídala, nakrmila, vyvenčila a pohladila. Uż se těším na chlupatou verbež.

Maličký dvojdomek se zahrádkou za Prahou, kousek zahrady. Její spolubydlící dvě kočky a dva psové. V sobotu ráno otvírám dveře a nevěřím vlastním očím. Jak když se uvnitř prohnalo tornádo. Všechno všude rozbordelené, zpřeházené. Ale na zloděje to nevypadá. Spíš na zloduchy.

Nikdo mě nevítá? Tak hvízdnu a volám pesany. Seshora hromobití a předemnou stojí dva vychechtání zlaťáci... přílítla i jedna kočka. Kdo to byl? Okamžitě zahajuji výslech... kočka hned mizí, zlaťáci dělají smutné oči. Jeden otáčí hlavu stranou a má nějakou nafouklou tlamu. Nastavuji ruku.

Pusť... s provinilým výrazem to pes pouští a věc padá na zem. Tuhnou mi rysy. Z držky mu vypadl gumák žužlák udělátko pro ženy, fialové barvy... totálně vyžužlaný. Než se ohnu, přilétne kočka, chopí se ho a prchá. Ty dva hned za ní. Kuwa, a dost... řvu. Zbytečně.

Kočku chytneme až nahoře. Tam je katastrofa taková, jako dole. Nemilosrdně vytahuji prskající kočku z pod postele a gumáka zabavuji. Jak tam sahám vidím krabici kamarádky s hračkama. Odpověď je jasná. Takže to jejich nebylo.

Vy chlupatý šmejdi! Máte svých hraček dost, ale jasně, ty cizí jsou nejlepší!!! Odpovědí je mi šest vychechtaných očí dychtivě přemýšlejících, jak mi to ukrást... vyhnala jsem to ven, dala tomu nažrat a začala uklízet.

Rozbité vázy, vysypaný kočkolit, rozházené polštáře, žrádlo rozpatlané všude, mraky chlupů... miláčkové mne to milostivě nechali uklidit, pak zabrali gaučík a odpočívali po prohýřené noci. Gumák měl totálně vyplácané baterky, rozkouslý žalud, zuby a drápy obtisklé... no prostě využitý na maximum. Hráli si všichni.

Volá Kačka. "Jo Kačko, v poho. Barák stojí, zvířata jsou nakrmená". Teď jen, jak jí šetrně sdělit, že měla hračku...