Sprostá káva.

Je středa ráno a mám na starosti svoje kluky. Od května jsem se pořádně nehýbal a oni taky od rána leží na tabletu a tlemí na ty své youtubery, tak jsem nám společně naordinoval dopolední vyjížďky na kolech. Přesněji řečeno, oni jedou na kolech a já běžím. Jsem s nimi na nějakém 8 km a do toho mi píše EX, že chce být odpoledne být s nima, pojedou prý na přehradu. Sice mi to nabouralo náš společný plán, ale celkem jsem netušené volno uvítal, alespoň protáhnu motorku.

Kam bych si vyjel, napadl mě spolužák z Olomouce, stavím se k němu na cigárko a birela. Když mu píšu zprávu, říkám si, mohl bych se protáhnout kolem Dokliny, slibujeme si kafe snad přes rok a já jsem totálně neschopný se stavit. Jezdívám často teď do Čech (su z Moravy …) a i když jedu kolem, tak se prostě míjíme. Beru tedy mobil a píšu jí na Messenger něco ve smyslu, že odpoledne vypadnu z baráku a že pojedu jejím směrem. Během chvilky proběhne smajlík, že kafe neklapne, bo jde na nudapláž kousek od Olmíka, zda nechci tam. Tak to je výzva, která se neodmítá, a nakonec to kvituju, protože představa mé figurky v motohadrech ve 35°C u horké kávy se mi moc nezamlouvala. Nemám problém s nahotou a konečně budu nahý taky na nuda pláži a ne pohoršovat rodinky v plavkách jak 3 týdny zpět na Plumlově nebo minulý víkend v Suchém. Takže zkrátka píšu, že super nápad a že přijedu něco po 16.hod.. Ona posílá GPS souřadnice, která statečně ignoruju, protože zadávat do navigace přes 18 nic neříkajících znaků se mi opravdu nechtělo, raději googlím a přes Waze zadávám konkrétní rybník nebo co to je. Navigace mi ukazuje cestu přímo na pláž, no tak to je super, říkám si, motorka bude pod dohledem.

Je tedy odpoledne, Ex se vrací z práce a já ji předávám kluky. Zajedu do garáží, nasoukám se do kevlarových jeansů a kožené bundy, spocený jako prase. Cítím čůrky potu, jak se mi valí po zádech. Snažím se co nejrychleji vyjet, ať se jízdou ochladím. Ignoruju Waze, táhne mě po rychlostkách a já chci zatáčky. Beru to na Bystřici pod Hostýnem, protože na Troják a Tesák to mám naježděný a vím (pro rýpaly, jsem si vědom … ale já ty červené semafory stejně ignoruju …), co mě čeká, takže jsem natěšený na těch pár vraceček jako malý Jarda. První tři zatáčky malina, pozor na odbočce na Držkovou, tam je to fakt o držku, je tam štěrk přímo na rozcestí. Dávám za dva, opatrně ho přejedu a už to točím k rudému, protože do první se vjíždí kolem 90 km/h, krásně klopená, výjezd, plný a to samé do pravé, pak levá se jede stejně a pod 80 km/hod. se najíždí vracečka, tam to jde vždy až na stupačky, předposlední levá se jede pod kilem a je po srandě, zbytek bude klasika přes Vepřov (Přerov) až na Olmík.

Před Olomoucí ještě se zastavuji na Shellce, dotankuji do motorky a jelikož je obchod klimatizovaný, kupuji si energeťák z chladáku, který vypiju a půl litr vody k vodě. Přes Olomouc už tlemím do navigace, protože netuším, kde ta nudapláž přesně leží. Vím, že mám jet směr Horká. Před vesnicí jsem asi minul Doklínu, jel jsem sice rychle, ale ta kérka je prostě nepřehlédnutelná, řikám si super, jsou tady. Navigace mě ve vesnici zatáhla do zákazu vjezdu, ale představa že lezu v oblečení a tom děsném hicu přes dva kiláky 2 km pěšky zahnala jakékoliv obavy z pokuty. Po dvou kilometrech krosu mezi kukuřicí jsem se dostal na místo. Motorku jsem zaparkoval do křoví a vydal se mezi naháče.

Našel jsem si krásný flek pěkně ve stínu, protože ze mě lilo jak z vola a slunka jsem měl dost. Vysvleču se do roucha adamova a uvědomím si, že mám děsnou žízeň, ještě že nejsem blbý a koupil si toho půl litra vody. Po 5 vteřinách si uvědomím, jak jsem blbý, že jsem si koupil jenom půl litru vody, který jsem právě exnul. No nic, lehnu na břicho a rekognoskuju pláž, nikoho známého nevidím, tak beru mobil a píšu ji, kde jsou, že já už jsem na pláži. Po chvilce mi odepisuje, že je taky na pláži, tak znejistím, zda jich tu není víc, ale vedle mě je plot s ohromným nápisem ticho, tak ho fotím a posílám ji zprávu, že jsem vedle něj. Chvilku se nic neděje, ale pak ji vidím, jak jde s ručníkem v ruce přímo ke mně. Culí se na mě už z dálky, nejde se neusmívat. Podám ji ruku a dávám ji pusu. Sedne vedle mě a začneme se bavit. Do očí, vole, koukej se ji do očí …. melu si v hlavě a dá to sakra zabrat, ale zase je má tak veselé a usměvavé, takže vlastně se mi do nich kouká hezky. Pak jsme šli do vody, kecali jsme tam snad věčnost, jako bychom se znali roky. Nakonec jsme stejně vylezli a já si k nim přemístil věci a přilehl. Byl jsem nakrmen i napojen, nikdy mi snad nechutnala tak teplá voda. Pak jsme se bavili i o té kávě, mě to doma napadlo, že bych udělal do termosky, ale nakonec jsem ten nápad nerealizoval. Možná škoda, ale zase mám záminku na to kafe někdy konečně zajet.

Děkuji za příjemné odpoledne @doklina