Síla pozitivní motivace.

Znáte to, stojíte doma před zrcadlem, cítíte se úplně na hovno a říkáte si, jak jste skvělý, jak všechno dokážete. Myslíte si, že to, že se cítíte na hovno je důsledek toho, že dostatečně nemyslíte pozitivně. A tak se snažíte na sebe usmát, říct si pozitivní sračku, která vás z toho na hovno pocitu dostane. Někteří se sami i objímají a plácají po ramenou…
Musím říci, že to z dlouhodobého hlediska pozitivní motivace nefunguje. Aspoň u mě. Nalhávám si, že se mám super, ačkoliv jsem v totálních sračkách. Lžu sám sobě a považuji se, za výjimečného. A proto nejsem v jen tak ledajakých sračkách, jsem se výjimečných sračkách. A proto potřebuji výjimečné řešení…. mysli pozitivně vole… mysli….nepochybuj o osobě…blablabla..
Pro mě osobně je lepší, když si řeknu, že nejsem středobodem vesmíru, život stojí za hovno a tím pojmenuji svoji situaci jak nejlíp můžu. Tato negativní motivace mně pomůže cítil se lépe, než si lhát, že jsem mistr světa co stojí po kolena v hovnech. Máte někdo podobnou zkušenost?