Proč nechodím ... (ze záhrobí)

... křísím jeden z léta 2015

Proč nechodím na koupaliště

Už od června slibuju malému Amantovi návštěvu Zoo. Jenže když je volno, buď je nesnesitelné horko nebo prší. Od chvíle, kdy jsme s prvními horkými dny postavili za domem bazén, odpadly i veškeré snahy o návštěvu jiných koupacích míst, protože je to koupání přece jen pro ty nejmenší v domácích podmínkách nejlepší a nejjednodušší.Byl další horký víkend před námi a já si přísahal, že teplo neteplo, tu Zoo zvládnem. V nejhorším skočíme k hrochům. Nezvládli. Ještě jsem ani nedojedl snídani a zpocený jsem na netu přehodil stránky Zoo za stránky koupališť.

"Na které půjdem Amantíku?"

"Já chcu na tu žlutou klouzačku." A bylo vybráno.

A všechno by bylo v pohodě, nebýt té paní. Měla obří kozy. Lépe to napsat nejde. I já se celou dobu obával, kdy se to její stádo splaší definitivně. Sotva si toho všimnul Amantík neopomněl mi to s upřímně hlasitým dětským údivem a nezbytným ukazujícím prstem oznámit.

"Ta paní má veliké prsa."

Paní zpozorněla a zaostřila naším směrem. Povedlo se mi udržet kamenný obličej.

"Ano Amantíku, každý má nějaké." Odpověděl jsem, aniž bych se podíval inkriminovaným směrem.

"Ale maminka takové nemá." Otáčejících se hlav přibylo. Oblil mě ledový pot. Periferně jsem postřehl, že většina lidí se usmívá. Ona dáma ne.

"To ne, každý roste trochu jinak. Já jsem třeba vysoký, někdo je zas malý, někomu roste zadek, jinému prsa."

A doprdele, paní má i velký zadek. Zaslechl jsem jakési uchechtnutí. Po chvíli další.

"Je hezké, že jsme každý jiný. A ty máš velký zadek, abych tě po něm moh plácat, snažil jsem se převést situaci ve srandu a odvést pozornost hranou bitkou o výprask."

"Ne nemám. Ty máš!" protestoval, a jak se snažil odkutálet z mého dosahu, přilehl si piňdu.

"Au pinďa."

"Dávej pozor."

"Já mám malýho pinďu. A ty máš velkého?"

Tentokrát jsem si nevšiml hlavy, která se neotočila. Uchechtnutí proběhlo hned několik za sebou. To jsou ty společné sprchy a dětská zvědavost.

"Tobě to může být úplně jedno, jakého ho mám. Dem se koupat, bo se už asi hodně nudíš."

Zvedli jsme se. Všechny kolem ležící dámy mi neopomněly zkontrolovat plavky, jestli ho mám fakt velkého. Ještě chvíli a tenhle kamenný výraz už v životě nesundám. Konečně už je mám všechny za zády. Přímo před námi na nás upřeně hledí jiná slečna s velkými prsy a usmívá se od ucha. Dovolil jsem svým koutkům opustit své zákopy a úsměv oplatit.

"Máte šikovného syna."

"Děkuju, někdy bych s tím vůbec nesouhlasil."

Jak jsem slečnu míjel, moje oči neodolaly opět přeměřit její dmoucí se přednosti a samozřejmě, že jsem v tu chvíli zakopl. Na rovné zemi.

Slečna si zkontrolovala svůj dekolt a s ještě větším úsměvem dodala:

"On bude celý po vás."

Zbytek odpoledne jsme strávili ve vodě. Bál jsem se vrátit, dokud se osazenstvo trochu neprostřídá.