Moje milovaná

Je to už půl roku co tu se mnou nejsi.Doufám ,že jsi mi dokázala odpustit ,že jsem Tě neohlídala.Věřila jsi mi a já Tě zklamala.Promiň.Už po Tvém narození jsem si Tě zamilovala.Byla jsi nejmenší,nejslabší ,nejroztomilejší.Tvoje oči s velkýma řasama.Ty černý koralky.Žili jsme společně ve velkém koňském světě.Ty ,malé štěňatko mezi takovými obry.Běhala jsi po pastvinách,hlídala ve stáji .Byly jsme jak jedna duše.Nebylo člověka který by tě neměl rád.Byly to krásné roky.Pak přišel zvrat a my se ubiraly jiným směrem .Bylo to těžké.A Ty jsi byla stále se mnou.I v dobách pro mě nejhorších.Stačilo se podívat do Tvých očí .Byla jsi věrnou posluchačkou ,parťačkou ,člen rodiny.A pak se to stalo .Při jedné prochazce kolem rybníka si něco snědla.Něco co tam pohodil člověk ,člověk bez srdce .Byl to vlasně člověk ?Hyena ,zrůda.Pohozená nástraha plná jedu.V místech ,kde by to opravdu člověk nehledal.Chodily jsme tam běžně na procházky.A nejenom my.I spousta dalších psích kamarádů.I po rychlém zásahu pana veterináře se už nedalo nic dělat.Věř mi ,bylo to nehorší rozhodnutí mého života.Nechat Tě trápit v bolestech ,křečích.Prodlužovat to co by přišlo .A dívat se do Tvých krásných koralkových očí.Moc mě to bolí.Ta injekce T61!Drzet Tě v náručí a cítit jak srdičko přestalo bít.Nikdy na Tebe nezapomenu .Kelynko moje ,moje princezno ,madam kokrová.Pro většinu z vás kdo to bude číst.Chovejte se jako lidi.
Hazet jedovaté návnady ,dávat špendliky do burtů.To přece nemůže udělat normální člověk .Uvědomte si ,že tím nezpůsobíte bolest jenom lidem ,majitelům pejsků,ale bolest a hroznou bolest ,těm němým tvářím ,které za nic nemůžou.A Ty Kelinko moje odpust mi ,že jsem Tě neohlídala.