Dálnice

Dvě čárky. Jasně, té nadrženější části z vás teď hlavou proběhly dvě růžové kundičky s tenkou ozdobou krátkých chloupků. Jste mimo. Já totiž držím v ruce těhotenský test. To se může stát jen mně. V onu noc jsem měla jsem menstruaci, ráno poté jsem vzorně naklusala do lékarny a zahanbeně žádala o postinor. Lékarnice si mě měřila vědoucím pohledem a očividně přemýšlela, jestli ta pomačkaná osoba je tatáž, co jindy nakupuje dětské sirupy podporující imunitu, panadol, kapky na kašel a lipové čaje (perfektní ke snižování horečky). Dál už je to jasné. První dny zpozdění jsem připisovala postinorem rozházenému cyklu, pak mě začaly bolet prsa, příšerná pleť.

Ty krávo, ty jsi těhotná!

Vyhrabala jsem v lékarničce téměř osm let starý mamatest a načůrala do misky tupperware, co do ní jindy dávám mrazit hovězí vývar (perfektní ráno poté, co se opijete a máte sex na jednu noc bez zasranýho kondomu), a pak už jen nevěřícně zírala na tu růžovou dálnici. Dejá vu je ten správný výraz. Jediný rozdíl je v tom, že ve dvaadvaceti jsem věřila, že muži se můžou změnit. Jako trest za svou mladickou naivitu vychovávám už jedno dítě sama. Podruhé to nezvládnu. Znovu počítat každou korunu, každou volnou minutu, žádat o pomoc, znovu soud, znovu hádky, o alimenty, o péči, prosit o hodinu hlídáni, abych zašla k lékaři. Svobodná Třicítka se dvěma dětma. Ty vole. To už nebudu mít nikdy sex.

Nikdy to nikomu neřeknu a půjdu na interupci. Nikdo se nikdy nedozví, že jsem vyhodila svoje dítě do biologického odpadu kvůli pár orgasmům. Do odpadu bych spíš zasloužila já. Nebo on. Si nevzpomínám, že by se zeptal, jestli mám ochranu nebo si šel mezi čísly aspoň opláchnout ptáka (olízání žaludu očividně nestačí).

-"Slečno Holá, poďte si." Jsem paní, ty huso, máš to v kartě, před sedmi lety jste mě rodili! Nahlas však neřeknu nic. Usměju se, vklouznu do ordinace a pozdravím. Jdu sice na potrat, ale vychování mám!

-"Odložte si a vyskočte si sem za mnou"

...

-"Těhotná? Haha. Tady máte vložku a běžte se obléct, dostala jste menses."