Karneval

Není to karneval v místním kulturním domě, na který jsme se jako mláďata maskovali za Makové panenky, námořníky, nebo krabice od džusu.
Není to masopust, plný především vtipných masek, na který jsme z našich končin zvyklí.

Tohle je karneval ve velkém stylu!

Tam..
je zcela běžné, že vám žena, s vyčesanými vlasy (možná dokonce až tak vysoko jako Marge Simpsonová) v krinolíně tři metry široké, okázale ucpe typicky úzkou uličku.
V temném koutě vás překvapí muž v opeřeném klobouku, s černou maskou, v dobovém kostýmu, zahalen do tmavého pláště.
Potkáváte hraběnky, hrabata, šlechtu všeho druhu, s charakteristickou škraboškou, i bez ní.

Ale ne všechny masky jsou tak velkolepé a majestátní. Občas se kolem vás prožene stádo splašených banánů, po rameni vás poplácá krokodýl, potkáte houslový klíč, kterej zabere půl i tý širší uličky a i něco od Hitchcockoka jsem tam zahlídla.

Jednoduše, k vidění je tam lecos. Je to mumraj načančanců a podivuhodných tvorů všech národností a všech pohlaví.
Pochopitelně, že tuhle zábavu si nenechá ujít nejeden transvestita. Někdy vám kluci pořádně zamotaj hlavu a člověk si fakt není jistej. Někdy je to krapet horší, ale všichni mají něco do sebe.

Všechny masky mají jedno společné. Velice rády vám zapózují při focení. Rádi vás obejmou a vytvoří s vámi snímek, kterej vám budou doma fakt závidět! :))
Stačí jen vytáhnout mobil a už se ochotně staví tam, či onam. Jsou až překvapivě velmi milí a váš zájem je evidentně těší.

Vynechám luxusní hotel, kafe a jídlo a posunu se o kousek dál.

Až při návratu do naší domoviny jsme se dozvěděli, že karneval skončil (pyšně se domnívám, že mým odjezdem, nejspíš už nebylo o co stát :))
Že obětí koronaviru poněkud přibylo, zvýšil se počet míst zasažených tímhle sajrajtem a, že ani Benátkám se tenhle fujtajbl nevyhnul.
Takže co teď! Propadnout panice a dobrovolně se umístit do karantény a na konci měsíce počítat drobný na rohlík, nebo si změřit teplůtku a jakožto stále zdravý jedinec mazat do práce?
Já zvolila tu druhou variantu.
Neporušila jsem tím žádná bezpečnostní opatření, neudělala jsem ani nic protiprávního, zachovala jsem se přesně tak jak doporučila italská ministryně zdravotnictví a nepropadla panice.
Kdo propadl panicel byli moji kolegové a kolegyně.
Přivítání v práci bylo poněkud vlahé, místy naprosto chladné, v některých osobách to naopak přímo vřelo.
Nejen moje pracoviště zachvátila panika. Taková ta tichá panika, kterou do jisté míry chápu, být na jejich místě, určitě by mi to taky vrtalo hlavou. Ale i ta naprosto zcestná panika, ve které daly hysterky volný průchod svým hlubokým emocím.

Je to takovej.. rozporuplnej pocit.
Nemyslím si, že jsem komukoliv ublížila, ani si nemyslím, že svoje okolí nějak ohrožuji, ale přesto mám tu divnou nálepku člověka šířící smrtonosný vir všude kolem sebe.
A tím to nekončí, skutečně jsem prošla davy lidí, počty návštěvníků karnevalu v Benátkách se počítají v milionech a mohla jsem krom koronaviru přijít třeba jen k obyčejné rýmě, nebo kašli. A domyslete si sami, jak by to vypadalo, kdybych našeho místního šamana navštívila s chřipkou po návratu z Benátek!

Vzdala jsem to a dobrovolně se umístila domů, ke svému PC.
Reakce na mou přítomnost, vlastně kdekoliv, protože panika zachvátila i část mojí rodiny, jsou mi nepříjemný. Přestože mi nic není a jediné čeho jsem se dopustila byl vlhký sen o jednom tom muži s maskou.

Takže i tohle je Carnevale di Venezia 2020