Úsměv pod rouškou

Dneska jsem si byl v Albertu nakoupit nějaké jídlo. Ano, i v roce 2020 existují lidé, kteří si chodí fyzicky nakupovat jídlo do obchodů. Dobře, nechtělo se mi čekat na Rohlík.

Vzhledem k současné situaci jsem si na sebe vzal roušku a šel. Nic zajímavého. Zajímavé to začalo být ve chvíli, kdy mě u pokladny obsluhovala na první pohled velmi hezká prodavačka. Klasicky jsem se na ní usmál a ona neprojevila žádnou emoci.

Pak jsem si cestou domů uvědomil, že nevěděla, že jsem se na ní usmál.

Jak v týhle době mám „sbalit" nějakou holku, když se na ně ani nemůžu usmát?!