Překvapit

Bílá Škoda silnicí se řítí, sedí v ní jen muž jeden, na sedadle luční kvítí, jede popřát, vždyť je květen. Přemýšlí co ještě více, co by mohl udělat či dát, v tom ho něco napadne a začne se vyslékat. Boty zvládne v pohodě, ponožky jsou dole hnedka, jen ten knoflík u riflí, už ho z něho chytá depka. Všechno ale zvládne, řídí už jen v tílku, hned ho ale napadne, co když potká hlídku. Dopadlo vše v pohodě, zastavuje u krajnice, hezké nožky, krátká sukně, nestihl vidět více. Dámská ruka hladí stehno a začne se usmívat, že i ona měla stejný nápad, že si nebude kalhotky brát.