Středeční odpoledne

Středa, odpoledne a čas kdy jít domů z práce ještě v nedohlednu, vlastně stejně jako konec týdne. Kafíčko po obědě a natáhnout se na pohovku v kanclu. Vždyť život neuteče.

Pročítám si povídky a občas odepíšu kamarádce se kterou se čas od času škádlíme. Stačí jedna procítěná povídka a kalhoty jsou tvrdý. Ještě že tu není moc lidí, aby si toho všimlo.

Copak děláš, píšu. Taky by ses už viděla doma v pelíšku? Zas mám chuť tě oprcat jako posledně.

Během chvíle odepisuje, mrška. Jako by to věděla na co mám chuť. Vlhnu jen na to pomyslím. Hned bych ti ho vyndala a olízla až po koule.

Tyvole, to nemyslí vážně, takhle mě trápit. Odcházím na toalety, tohle se přece nedá vydržet. Na tohleto péro máš chuť a snažím se poslat co nejhezčí fotku.

Vím že to říkám pokaždý, ale máš fakt pěknou kládu, odepisuje. Mám ji tak vlhkou a nadrženou ...

Ta holka je fakt hrozná. Hrozně nadržená, ale kdo by si nechtěl zpříjemnit tak dlooouhý týden.