Sám nadobro

Být sám jako slunce osamocené na tisíce a tisíce kilometrů vzdálené od dalšího zástupce svého druhu, a přesto darovat tolik světla, tepla a energie tolika dalším existencím.

Cítím se sám i když se zrovna kolem mě pohybují moji nejbližší, cítím se sám i když zrovna tě objímám. Cítím lásku, která pro mě není.
Cítím jak mi protéká mezi prsty a jak se snaží že všech sil se mi vyhnout.

Cítím konec co se zavratnou rychlosti blíží, nespomaluje a přesto je tak daleko že by jsem chtěl aby už byl tady. Mám strach, Ne o sebe nebo o svůj život mám strach, že nikdy nepocitim tu lásku a že jí znovu nikdy nikomu nebudu moct dát.

Nechtěl jsem tě ztratit nechtěl jsem ti ublížit na tolik že jsem Zapoměl hlídat si aby jsi ty neublížila mě.

Nyní me srdce, již není srdce ne je to jen černá, mrtvá tkáň bez jakéhokoliv pulsu, bez života.

Myslím, tedy jsem troska, jsem jako bez duše jako tělo bez jakéhokoliv účelu k bytí.

A i kdyby mě mohli tě bolesti vzniklé zklamáním vyléčit nebo mi od ní pomocí nechtěl bych. Proč? Ta bolest utváří jakým jsem člověkem...

ODPOUSTIM TI Inno