Maminko, potřebuji poradit

DCERA: Hele, Románku, už dost toho pusinkování. Víc to nejde. Musím zavolat mámě a zeptat se na to, co jsme spolu probírali včera večer. Já to chci mít už vyřešené. Pak se ti oddám celá, miláčku.

TELEFON: crrrr, crrrrr, crrrr

MATKA: Nazdar zlatíčko.

DCERA: Ahoj mami.

MATKA: Jak se máš? Už máte vybavené to nové bydlení? A co Roman? Už umí všechno na ty zkoušky?

DCERA: Ale mami … [Kdy už s tím dají všichni pokoj. Pitomá maturita. Až já se k ní dostanu, tak to bude teda asi vopruz.]

MATKA: Dobrá, dobrá. Já jen chtěla vědět, jak mu to jde. [Jsem snad tolik neřekla.]

DCERA: Mami, mám něco důležitého. Potřebovala bych poradit.

MATKA: Jasně zlato. Co potřebuješ?

DCERA: Víš, jak jsme se o Vánocích bavily? O tom, co bych chtěla Romanovi udělat.

MATKA: [Zlato, já si nepamatuji, co jsem měla včera na oběd. Ne, tak na rozhovor před půl rokem.] Jistě. A …

DCERA: No, já bych chtěla vědět, jak na to?

MATKA: [Sakra, co to bylo za rozhovor?] Zkus být trošku konkrétnější.

DCERA: Potřebuji poradit, jak to tam dostat. Nejde to.

MATKA: [Sakra, že by problém se zanedbanou sexuální výchovou. Zatraceně!] Aha.

MATKA: A …. co je …. za problém? Co … co vám nejde?

DCERA: Víš, snažím se ji protáhnout. Ale nejde to. Přitom to dělám pořádně. Přímo do dírky.

MATKA: [Uff. To mi začíná být nemilé.] No tak, dítě! Od kdy tak sprostě mluvíš?

DCERA: Ale mami … [Je dneska nějaká divná.]

MATKA: Dobře, dobře dcerunko. Ráda ti poradím. [Teda, to je dnes nějaké horko.]

DCERA: Víš, zkoušela jsem to za poslední měsíc asi stokrát a ani jednou to nešlo.

MATKA: [Stokrát?? Tolik styků jsem já snad neměla ani za tři roky.] No … chce to trpělivost.

DCERA: Mám problém, že se to vždy zadrhne. Nechce to projít.

MATKA: A zkoušela jsi to navlhčit?

DCERA: Myslíš, jako předtím to naslinit?

MATKA: Ano, ano. Třeba tak.

DCERA: A jak moc?

MATKA: Nóó … závisí, kolik zvládneš? [Zatraceně, začínám mluvit jako ona.]

DCERA: Cože, to mám jako dát do pusy celé? [Ty vole, to nedám.]

MATKA: Hmmm … Není nutné úplně celé. [Ale nebývá to na škodu. Pepu to teda rajcuje.]

DCERA: A co pak?

MATKA: [Že já ji nedala k těm patnáctým narozeninám tu knížku od Fifkové]. Pak už to jen tam pomalu strčíš.

DCERA: Ale to jsem dělala. [Že já jí volala o pomoc. Měla jsem se zeptat Petry. Ta má s tímhle zkušeností dost.] Jenže je to tak tlusté. Nedá se to tam strčit. Ty jsi někdy měla stejný problém?

MATKA: [Kruciš. Jak to bývá v těch filmech? Haló, haló … Neslyším vás, asi vypadl signál …]
Ani ne. Já byla vždy … připravená. Vlhkost skutečně pomáhá.

DCERA: Tak já to teda zkusím olíznout. A co pak?

MATKA: [Ježíši, je jí sedmnáct, tohle už si z toho internetu taky mohla nastudovat. Budu jí muset nenápadně podstrčit nějaký časopis nebo odkaz na Amateri.cz] Nó … pak ... Pak už je to jenom dovnitř a ven.

DCERA: A je lepší stejně dlouhé dovnitř a ven nebo je vhodnější to střídat? Dlouhé a pak krátké?

MATKA: To má každý jinak. To záleží, co preferuješ.

DCERA: Ale co bys volila ty?

MATKA: [Že já si odpoledne nedala alespoň to mojito. Ale musím jí poradit. Je to přeci dcera.] Já .. já bych volila přímo, krátce, úderně ... Čím rychlejší, tím lepší.

DCERA: Aha, takže krátké úseky. Dobře, zkusím to. A co na konec?

MATKA: Jak jako na konec?

DCERA: Co mám udělat na závěr?

MATKA: [Co asi, máš si nechat vyšukat mozek z hlavy a užít si orgasmus.] No … a co bys myslela?

DCERA: Já bych to pak nějak zatočila.

MATKA: Zatočila? No, pokud to chceš i zezadu, do té druhé … zkrátka vedle [Doprdele, kde je ten rum od toho posledního pečení. Potřebuji panáka!], tak … to … závisí na tobě.

DCERA: Měla jsem představu, že bych to prostrčila a pak zatáhla. Dělá se to tak?

MATKA: No .. když zatáhneš za to, co ti zůstane venku, tak to by pak mohl být rychlý konec. To bude exploze nebo hlasitý výkřik!

DCERA: Exploze čeho? [Ta matka to mojito asi zase chlemtá po litrech.]

MATKA: No, však víš.

DCERA: Nevím, ale takto mi to asi stačí.

MATKA: Tak to jsem ráda. Ani nevíš jak. [Ufff, jsem zpocená až na zadku.]

DCERA: Dobrou mami, zítra to zkusím dle tvé rady.

MATKA: Dobrou. A buď opatrná.

TELEFON: klap

MATKA: Pepo, podej ten sváteční koňak. Mám chuť na něco ostrého ... nó … a Pepo, víš, že je dneska středa!

OTEC: No a? Neruš, mám v televizi fotbal.

MATKA: No, nic. [Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!]

Epilog:
Dcera si vzala jehlu a nit a začala ji navlékat. Rady od matky jí pomohly. Hned na druhý pokus po naslinění se jí podařilo protáhnout nit uchem jehly. Vzala Romanovy ponožky a začala je štupovat. Jeden krátký steh vedle druhého. Za chvíli byla hotová. Zauzlovala konec niti a celá hrdá se pochlubila svému nastávajícímu. Odměnou jí byl ...