Hostel - prcali ve sprše?

Poměrně hodně někam cestuji a když jsem takto sama, mnohem raději, než klasický hotel volím hostel. Znáte rozdíl? Objasním v dalším odstavci, kdo víte, můžete vynechat.
Hostel je levnější forma ubytování. Zatímco v hotelu máte běžně pokoj pro sebe a snídani k tomu, v hostelech jsou pokoje sdílené a snídaně nejistá. Jde o pokoje, kde je třeba 8 nebo i dvanáct cizích lidí na postelích na sobě, sprchy jsou v lepších případě jen pro tento pokoj, jinak klidně pro celé patro, to samé WC. Dále jsou pokoje buď jen pro ženy nebo smíšené. To tak ve stručnosti.
Já tedy byla v Londýně, konkrétně Clink78 Hostel. Znáte někdo? :-) Už nevím, kolik nás na pokoji bylo, odhaduji to na 12. Postele jen dvoupatrové, to je nejlepší. A smíšený pokoj (kluci i holky). Možná se nad tím budete podivovat, proč nevolím ženský. Jednoduše proto, že dle všech, se kterými jsem mluvila, bývá na smíšených pokojích větší pořádek. Divné, že? Kluci si před holkami asi chtějí šplhnout a holky si chtějí zachovat důstojnost. Já tento typ ubytování volím hlavně kvůli socializaci. Sama v cizině, občas si s někým pokecám, s někým se skamarádím (ne nutně tak, jak vás na tomto serveru napadlo). A člověk prožije i hromadu srandy a kuriozit. Jen namátkou, zrovna tady v tomto hostelu mě v noci chytil nějaký kluk za nohu, když jsem spala a začal na mě něco mluvit a snažil se mě vzbudit. Vyletěla jsem, co je. Spletl si holku. :-D Pak se mi omlouval. Ano, není o co stát, teď mám ale zážitek. A navíc jsem děsně na prachy a nechci utrácet za hotel. Nebo takové převlékání může být oříšek. Ono jste s 12 dalšími lidmi zachumlanými pod peřinami. Z horních paland nepoznáte, jestli tam dotyčný je a když, tak jestli na vás kouká. Někdy je pokoj uspořádaný tak (jako třeba zde), že prostě se můžete čelem otočit ke zdi a převléknout se. Maximálně ostatní uvidí váš zadek, který máme všichni stejný. A stejně se už v životě neuvidíme, tak o co jde. To třeba v Praze v hostelu Ananas, který myslím, že už není nebo je přejmenovaný, jsou postele po celém obvodu. Tam prostě to soukromí není. A taky jsem tam jednoho nahého kluka uviděla. Nevěděl, že koukám. A kdo ví, třeba i on koukal na mě.
Zase jsem se rozepsala, tak tedy ona příhoda. Samozřejmě je vás na pokoji hodně a tak soulož třeba nepřichází v úvahu. Pokud máte horní postel, nějaká masturbace ještě jde, to je ale vše. I když přes poledne bývají pokoje prázdné, ale riskujte, že někdo přijde. No a bylo ráno. Já z vydýchaného pokoje celá mokrá, jako že zpocená. Tak jsem pyžamo nebo košilku (už nevím, v čem jsem spala) pověsila na postel a zamotaná v osušce vyrazila s dalšími hygienickými nezbytnostmi hledat sprchu. Hned u pokoje bylo WC i sprchy jen pro kluky, tak tam nepolezu. Dámské WC bylo vedle, bohužel bez sprchy. Na hlavní chodbě vedoucí z recepce byly dvě unisex sprchy, obě zamknuté. Tak si tak stojím na chodbě, kolem mě chodí lidé, co už končí a čekám, až se sprcha uvolní. Než to nastane, popíšu vám, jak ta sprcha vypadá. Docela veliká obdélníková místnost, na jedné straně jsou na zdi háčky, na té druhé je sprcha. Taková ta, kterou si nevezmete do ruky. To je na pytel, když si nechcete namočit vlasy, ale tak musíte se snažit. Zároveň nemůžete třeba osprchovat podlahu od vlasů či čehokoliv dalšího. No a takto se jedny ty dveře otevřou a vyleze holka s klukem. Oba úsměv od ucha k uchu. Teď mi proletí hlavou, že si to tam rozdali. Nic proti, beztak jsou všechny sprchy takto pokřtěné, nepovažuji se za puritánku, no prostě se mi tam nechtělo. Sprchy tady bývají čisté, tak se nesprchuji normálně bosá, mohla bych si žabky nechat, což v některých jiných hostelech dělám, prostě se mi tam nechtělo. Šli by jste? Holka se po mě otáčela, jestli půjdu. Bylo mi to hloupé a tak jsem vstoupila. Pobyla jsem tam asi deset vteřin a zase vyšla. Na zemi bylo dost takových ne úplně čirých kapek. Dost možná šlo o sprcháč, ale prostě sorry jako. Vyšla jsem na chodbu, kde zrovna přišel kluk. Myslel si, že jsem se zrovna osprchovala, tak tam vešel. Vedlejší sprcha se za možná minutu uvolnila, tam už byl jen jeden kluk, tak jsem šla raději tam. Samotnou mě to překvapilo, jak jsem se zachovala, když tak ale nad tím přemýšlím, jsem na sebe docela hrdá. Hrdá sice není správné slovo, ale víte jak. :-)
Je to starší story, občas mi někdo z vás napíše, že vás ty mé blogy baví. Za to jsem moc ráda. A takto jsem si s jedním z vás psala o hostelech, tak se mi to vybavilo a rozhodla jsem se podělit. Tak až zase něco bude, písnu. :-)