Mé bolestivé touhy

Myslím, že to všichni znáte a občas prožíváte. Touhy, které Vás bolí, protože jejich prožití je v nedohlednu. A Vy si říkáte "proč, proč to tak musí být?" Vždyť jen chcete, aby tomu druhému bylo příjemně a odcházel uspokojen tím, o čem jste před tím toužili. Tohle prožívám často, i když bych neměl, řeknete si, když koukáte na můj profil. Ale tak to není, jsem přeci jenom chlap, co touží a má-li možnost, tak se většinou nebrání. To si pak tak v klidu sedíte v metru, jedete do práce, posloucháte muziku a doufáte, že Vás nikdo nevyruší. Někdo, kdo si chce povídat....to já po ránu dělám nerad. Jenomže jak tak sedíte a posloucháte, koukáte do blba, tak do vagónu vstoupí žena. Ano, je to přesně ten typ ženy, kvůli které máte ty bolestivé touhy. V hlavě, v kalhotách a někdy i v srdci. A Vy si říkáte...ne, hlavně ne naproti mně. Jenomže ona jak na schvál sedá přesně tam, kde ještě před chvílí seděl ten starší pán a já měl klid. A najednou byl ten můj klid pryč, odešel i s tím starším pánem. No a pak už to jelo, já si říkám nekoukej na ní, to přeci nesmíš. Jenomže ono to bolí a tak kouknu....a ono to bolí ještě víc. Naštěstí je tu přestupní stanice a tak se zvedám a doufám, že je to za mnou. Moje vidění bylo tak temné, že ani nevím, jak jsem se dostal na další linku metra. Procitnul jsem sedící....a koukám, ona sedí vedle mě. Nevěřím tomu, nechci tam být a v tom se na mě otočí a říká...."Ahoj Tome, to jsem já Sabina, neviděli jsme se od střední, ale i přesto jsem Tě poznala." A má bolestivá touha se najednou změnila v čiré vzrušení nadcházejícího.... Poučení? Nepřestávejte toužit, i když to bolí. Nikdy nevíte, kdy se to změní a Vás to překvapí. Zároveň to berte jako můj vstup a pomalý rozjezd do tohoto světa :)