Usínání

Je půlnoc a ležíme vedle sebe v posteli. Cítím, jak během přicházejícího spánku mě sleduješ svým pohledem, usmíváš se a vychutnáváš si mojí sladkou únavu a bezmoc. Ano, to je tvoje zásluha, že usínám unavený tím nejpříjemnějším způsobem. I přes zavírající se oči vnímám tvojí spokojenost, tvůj zkoumavý pohled, který je ozdoben tím nejkrásnějším úsměvem, jaký znám.
Stejně jako jindy i teď sebou škubnu pod pláštěm přicházejícího spánku. Nevěřícně zírám na tvůj prázdný polštář. Místo tebe je ne něm malá vlhká skvrna, jejíž původ se mi podaří objasnit hned, jakmile na ní dopadne jedna z velkých slz, které mi samovolně během usínání začaly proudit z očí. Vedle polštáře leží mobil a já jsem si uvědomuji, že se vlastně bojím usnout. Co kdyby mi od tebe přišla zpráva a já jí neslyšel?
Ležím v naší posteli se svými vzpomínkami a objímám tvůj prázdný polštář…