O důvěře

Jestli je mi něco cizí, je to lež. Nikdy jsem neměl potřebu přemýšlet, jestli je možné lež nějak ospravedlnit nebo ne, prostě lhaní je lhaní a omluvu pro něj nemám. Poslední dobou se setkávám s nějakou divnou formou lži, která mi nejprve jako lež ani nepřišla. Někteří z vás s tím asi mají zkušenosti, jiní to dokonce i běžně používají, mě se to ale příčí. Jedná se o jakési nechávání druhých v omylu tím, že jim nevyvracíme jejich chybný úsudek.
Nikdy jsem neměl pochopení ani pro tzv. milosrdnou lež. Nikdy nikdo nemá na výběr jen z malé a velké lži, vždycky má ještě třetí možnost. Může říct pravdu. Očekávat od druhého pravdu a dozvídat se jí vede k prohlubování důvěry. Dotyčnému člověku postupně můžete svěřit vše, od vašich myšlenek až po váš vlastní život. Nemusíte se obávat, že by s nimi naložil špatně, těžko se na vás bude dívat, jak si stavíte domeček z karet, snažíte se o další a další patra a přitom vám zapomene říct, že má silné nutkání kýchnout. Pokud to udělá a kýchnutím jej zboří, bude vám to líto…ale pochopíte to, to se může stát. Pak zjistíte, že ho rýma trápí od rána a že za ten den kýchl nejméně stokrát. Bude vám to líto ještě víc, ale najdete slova omluvy: není mu dobře, zřejmě si to neuvědomil. Vám to jen neřekl proto, aby vás netrápily starosti o něj.
Vaše důvěra, ta křehká lesní víla tančící mezi vámi, se však najednou maličko zapotácí. Cítíte to? Přeběhl vám mráz po těle. Když se podobné „opomenutí“ opakuje podruhé, potřetí, popáté nebo podesáté, máte jistotu, že šlo o úmysl. Člověk, kterému jste naprosto věřil, se stal vrahem té víly. Snažíte se znovu a znovu stavbu domečku z karet obnovit a dokončit, ale…zajímá to vlastně někoho kromě vás samotných? Záleží na vás někomu? Na vašich plánech, potřebách a přáních? Ohlédnete se přes rameno a vidíte odcházející siluetu shrbené postavy. Důvěra odchází…
Najděte v sobě sílu a buďte upřímní. Pravda může bolet, může být nepříjemná, ale vždycky bude mít svojí velkou přidanou hodnotu.