Díky!

Musím přiznat, že mě až zaskočila odezva na moji první povídku! Ano, dala jsem tomu nějakou formu - ale pořád jde jen o popis mých vlastních a skutečných zážitků, za které jsem vděčná především lidem kolem sebe, osudu a samozřejmě době, ve které jsme to prožívali. Ta se hodně změnila, bohužel. I když to asi nebude tak dramatické - i podle náplně tohoto webu :-) Kdysi jsem se po boku mých miláčků setkala s paní Olgou, původní majitelkou nádherné prvorepublikové vily ve vyhlášené oblasti za Prahou. I když jí bylo skoro 90, byla velmi bystrá a při věci - takže nejspíš hned odhalila povahu našeho vztahu. Začala nám vyprávět o večírcích, na které jezdily do jejich domu tehdejší prominentni umění a byznysu včetně hvězd stříbrného plátna, které známe z filmů pro pamětníky. Svoje vyprávění zasněně zakončila (doslova!): "To byly časy...tenkrát prcal kámen cihlu." Pak se podívala na nás tři a dodala: "Ale ono ani dnes to nebude špatný....užívejte si to, dokud to jde." Tak si užijte i ty vánoce - a protože jste byli hodní, mám tu pro vás další povídku. Další střípek z mého úžasného prvního vztahu. Díky za vaši přízeň i podporu - když se bude líbit i tahle povídka, přidám časem další. Ze ten rok a půl jsme toho nezažili málo :-)
Hezké vánoce, Klára.