A dám Ti vše co žádáš …

To jsme celý my holky.

Dáváme – dáváme víc, než si většinou ten „náš“ dlouhodobej kluk zaslouží. Stojíme po jeho boku a na jeho straně. A to i když už třeba dýl společně nefungujeme, tak jak máme, anebo jak jsme si představovali v době, kdy jsme jeden pro druhého dýchali že fungovat budeme „až na věky“ ...

Ale ono tam už nic není. Vlastně je – ale jen nějaká historie, minulost, některý navždy společný „věci“. Jsme už roky jen vedle sebe a něco nám oběma chybí.

Postavíme se proto většinou pokaždý do obranný pozice a to i přesto, že nejen ta vzájemná láska, ale i nějaká úcta jednoho k druhýmu je fuč. Že už je dávno jinde. Že nám ten druhej nedokáže, teda spíš schválně nechce pomoct, dělá nějaký naschvály, jede si po svý vlastní ose.

Chráníme si i tohle svoje „známé území“, protože stále váháme vstoupit na jiný. Protože nevíme, jestli to nebude stejný, anebo horší. Většinou zase oba, abych byla spravedlivá ...

I když za zavřenýma očima vidíme jinýho kluka/jinou holku. Jinýho u kterýho vlastně nevíme, jak to s námi má. A tím pádem my s ním. Proto asi kolem něj chodíme po špičkách, točíme se v nějakým divným kruhu emocí, který už roky neznáme a nechceme si ani ve snu připustit, že bychom je měli.

Nevíme, jestli to ten druhej pozná, anebo ne, protože ještě vzájemně nejsme dokonale přečtený. Je tam hlavně ta chemie, je tam to něco navíc, co nás k sobě přitahuje jako můru světýlko. A to opakovaně, nejde to nějak utnout.

Co to sakra je celý?

Je divná doba, tak moc, že člověk nemá chuť cokoliv psát, protože by to byly témata, který podle mě nepatří na erotický server, dají se probírat ve velkém jinde.

Neprobíráme je moc ani s holkama, teda jen zlehka a vlastně všechny jen koukáme co všechno se to děje. Protože to zase každý z nás minimálně změnilo plány. Ale ne naše vzájemný přátelství.

Chodíme všechny nakukovat taky sem. A jak říká i Lu, tak tu třebas chybí ty laskavý a krásný blogy Kapičky a některých dalších blogerů. Musí se za nima jinam a je to škoda. Oni patří sem, jen se přeci stačí nějak naučit hrát se slovíčkama, udělat kompromis, domluvit se se stranou, co schvaluje.

A taky trucovat se nemá dlouho, zvlášť, když jsme už ta velká holka, anebo kluk …

Ale vrátím se k tomu, co jsem načala …

Nemám ráda, když mě někdo řeší a nezná souvislosti proč je něco tak, jak to vypadá navenek …

V hlavě mám slova textů písniček co poslouchám tak nějak dokola, provázely mě hodně různýma obdobíma v životě.

Slyším třeba: „ I wanna hold you close under the rain. I wanna kiss your smile and feel the pain. I know what's beautiful, looking at you. In a world of lies you are the truth …“

Jen prostě některý věci nejdou nějak říct, chápeme se? Jde to třeba napsat, ale říct ne … „ And bring you everything you ask for ... When you tell me you love Me … „

Ale zase na druhou stranu – proč to neříct, proč to nenapsat, může to být naposled … Z jakýhokoliv důvodu …

⭐Westlife with Diana Ross - When You Tell Me That You Love Me ⭐