V té naší hospůdce

Jako jedna z mnoha jsem využila včerejšího krásného slunného dne a vyrazila na „jedno“ na zahrádku. S mým společníkem jsme ulovili místa u posledního volného stolu venku. Jelikož se jednalo o velký stůl pro 6 až 8 osob, podle toho, jak moc dobře se znají, nebo chtějí poznat, netrvalo dlouho, a přisednul si k nám jistý pán. Vypadal jako nějaký jižanský tramp. Slamák, dlouhé bílé vlasy, plnovous, volné hippie oblečení, pestrobarevný batoh. Nesuď knihu podle obalu, říkala jsem si. Záhy se však ukázalo, že obsah nejen, že odpovídá obalu, ale ještě ho o notný kus přesahuje.
Při jeho interakci se servírkou jsem si hned vzpomněla na blog pár dní starý, v němž byl cupován autor za lehké flirtování s doktorkou. Tehdy jsem stála spíše na straně autora, ale teď už pomalu přecházím na druhý břeh. Pokud tohle musí ženy v obsluhujících profesích snášet dennodenně, mají můj obdiv za to, že s grácií zvládají dotěrné zákazníky/pacienty/doplňte krotit. Jako první informaci při objednávce se slečna dozvěděla, že má krásný roztomilý drdůlek, který jí moc sluší. Stručně poděkovala a znovu položila otázku, co to bude. Mužík ale nejspíš nebyl spokojen s její reakcí, a tak pokračoval dál v ódě na drdol. Dotyčná však byla od rány a poněkud ostřeji mu řekla, že je to sice hezké, ale zda bude také něco pít. Chlapík se podíval do nápojového lístku a objednal si něco, co zrovna neměli. Servírka mu nabídla něco jiného mimo lístek a začala debata o ceně, která byla o pár korun vyšší než jeho původní volba, kdy pán házel jeden „bonmot“ za druhým, kterak si nebude pro dvě koruny vrtat koleno a další zbytečný řeči. Tak zoufale se snažil zaujmout a být vtipný.
Záhy jsem však zjistila, že jeho problém je mnohem hlubší. S množstvím vypitého piva se zvyšovala jeho komunikace s….nikoliv servírkou, ale se sebou samým, nebo jeho imaginárním kamarádem, kdo ví. Vedl plnohodnotnou konverzaci, která gradovala k nadávkám, výhružkám a kritizování těch druhých. Začínalo to být dost divný, seděl kousek vedle mě a já jen čekala, kdy vytáhne z patchwork batůžku nůž nebo pistoli a bude po mě. Dopil, ke stolu doplula ona servírka s dotazem, zda si dá ještě jedno. „Já bych si dal leda vás,“ zněla jeho odpověď. „Tak to určitě ne,“ rázně odpověděla slečna, sebrala prázdnou skleničku a nevěnovala mu dál ani kousek pozornosti. „Já ti to říkal, kreténe“ zaznělo od něj pro něj.
Nejvyšší čas se zvednout k odchodu. Stačilo mi 30 minut s tímhle individuem. Nedovedu si představit setkávat se s podobnými osobami den co den a přímo jim čelit. Přitom pán chtěl být určitě také jen milý, potěšit mladou holku a užít si nějakou tu interakci s reálným člověkem, protože kámoši ve vaší hlavě jsou sice fajn, ale víte jak…Držet se prvního rčení je možná morálnější, ale tady spíše očividně platilo „Šaty dělají člověka.“ Nejdůležitější je, že jsme ve zdraví přežili :-) Doufám, že i všichni ostatní.