Tragické deprese

Říkám si samotně, někde uprostřed pralesa. Co to voní v mém zátylku, sladká vůňě trpké zeleniny. Jemná aloevera.
Sahá po mne? Ne!
....
Ale jen touha která voňí pod myšlenkami četby, knihy Miramar .
....
Žena a Muž milující se pod korunami stromů, kteří absolvovali stáž, v zahraničí. Já né, já jsem doma ve své zemi. A myslím něžně, na něžnou.
Četba, pokračuje že cestou ze stáže už se nemilovali muž a žena, ale posádka mezi s sebou. Podtextem byl chybějící cit, ztracen sexuálním milováním , mezi mužem a ženou. Tak mne napadlo .. rozdělí si to lesbický , a také gaysky. Protože v knize stálo, muži si užívali sexuální atmosféru mezi s sebou, a žena potkává u wc , dívku svého věku po pohledech se na sebe vrhli jako supy, a třely, prstily se a vlňily.
....
Nebral mi rozum proč,, nakonec stojí poňižující slova muže, ženu uráželi, a ženské doteky k muži, muže zesmněšňovalo.
...
pro mne buzerantská akce, pro možný homofobní život.
..
kniha byla naučná, teorie debilní, a mé minuty četby byly klidné, protože svět a čas dává ty samé situace i nám.
Třepu se , vlňím se.. a proč?
Nebo je to příjemné, ale né pořád aspoň mne. Tlačím, třu se, a buším.
To není láska, cítím že je to akce kdy se neudělám .
Láska chutná, jako něco?
Láska je krásná, a přitom je to stimulace myšlenky.
Láska nejde cítít, ale tělo na ní reaguje.
Láska je na celý život, a přitom jí málokdy mám.
Sex, ten je všemožný . Ale láska , a sex je geometrii jedné roviny, které když dovolíš nekončí.
Mardie re me, te delte mio di Amore!
Vážená paní, vem te si mne, LÁSKO má!