U čaje....

Submisivita nebo dominance?

Pro život je zcela určitě výhodnější mít dominantní rysy osobnosti. Důvodů, proč tomu tak je, najdeme mnoho......V širších souvislostech je to právě dominance ,co nám pomáhá vytyčit si svůj osobní prostor, nenechat sebou manipulovat ,poslouchat vlastní rozum a věřit svým schopnostem. Rozhodnost, tvorba, řízení, útok, síla, odvaha, sobectví, aktivita . Dominance je aktivní postoj k životu. Na 2 . straně submisivita se omezuje spíše na pasivitu a vyčkávání. Slabost, strach, nejistota. Submisivní člověk nikdy není v čele sporů, nevyvolává hádky, nestojí o pozornost. Je spokojený uprostřed stáda, kde za něj rozhodují druzí.

Příroda přiřkla dominantní vlastnosti mužům a submisivní zase ženám ale doba pokročila. Muži už neloví mamuty ani nemlátí ženy kyjem po hlavě, když dostanou chut na sex. Výběr na základě hrubé síly už pro ženy nemusí být nutně bezvýhradně akceptovatelný. Role se otočily a dnes je to žena, kdo si vybírá svého partnera. Povaha světa se alespoň na oko změnila a ten získal jemnější nuance toho, co vnímáme jako nebezpečí. Je zcela jistě dobře ,že doba dovolila ženám, vymanit se z tohoto područí. Na druhou stranu, neměli bychom přehlížet smysl prozřetelnosti a dovolit ženám, být slabé a pod ochranou svých mužů, aniž by tím přicházely o osobní integritu nebo vážnost.

Ono se toho ve výsledku nakonec tolik nezměnilo, jen se to děje za zavřenými dveřmi. Většina mužů se podvědomě nedokáže smířit s tím, že si žena může svobodně volit svého partnera i způsob života a ti nejomezenější nadále používají hrubou sílu proti slabším jen proto ,že můžou.

A pak tu máme lásku a sex , kde submisivita a dominance zasahuje ty nejpovrchnější vrstvy sbližování se. Ve většině případů hraničí s úchylkou.. Svět je plný úchyláků, nechápajících životní protiklady, které by snad ani neměly existovat. (Na úrovni logického myšlení).. Proto sexuální úchylky postihují převážně muže. Ženy mají aktivnější citovou stránku osobnosti a snáze se vcítí do toho, co je pod povrchem.

Neznamená to ale, že submisivní nebo dominantní jedinec nedokáže se svou orientací proniknout pod povrch a že vztah dvou takto orientovaných lidí nemůže být láskyplný. Může, ale už tady jde o něco jiného, než o surovou stránku orientace samotné. Jde o dar sebe sama a o pochopení toho, jak se protiklady prolínají. Nakonec JE VŠECHNO JEDNO.