Kamarádka za velkou louží

Není moc těch,o kterých by se dalo říct, že jsou to kamarádi na celý život a až postupem času mi pomalu dochází, že je mít fajn někoho, koho znáte od dětství a kdo se s vámi rád kontaktuje i po těch letech.Třeba až z Ontaria.

Je jedna ráno a Štědrý den. Ještě čumákuji na netu. Fejs je plný chlubení fotek dárků, jako vždy o Vánocích.Popíjím vaječňák od kámoše a vpravo mi vyskočí chatovací okno. Píše A. kamarádka ze základky. Po revoluci 89 zdrhla do Kanady díky neshodám s matkou.


Ale hezky popořádku.

Jsem stejně staré, nebo mladé, ale každá s úplně jiným stylem života, já bych třeba neměla tu odvahu odjet tak daleko. Ona ano. Posílala mi odsud dopisy, já dávala tatkovi známky, vždy je sbíral. Sem tam vypadla její fotka. A. byla vždy veselá kopa, i kdy trpěla pár kily navíc. Ne tak takový extrém 50 kilo navíc jak tu někdy vídáme, fakt naštěstí neměla. Ale je pravda, že vždy mi vyvstane v paměti vzpomínka sedmileté boubelaté holčičky v tmavě modrých šatičkách s kytičkovým vzorkem z první třídy. Byla z nás tehdy nejtěžší. A právě to byl důvod jejího odjezdu tak daleko, až do Kanady. Neustála popichování s matkou na svoji oplácanost.Pamatuji si, jak někdy ve 14 jsme u nás doma sedly venku na schodech já měla asi 58 kilo a říkám že jsem tlustá a ona na to Jéééé co bych já za to dala, pche.

A. k nám jezdila na návštěvu, a moc ráda kreslila, půjčovala jsem jí dětské knížky, jednou mě ale brutálně nasrala že tam domalovala řasy. Byla to má nejoblíbenější kniha. Pak osud chtěl a zavál obě na stejný gympl, jen mě do céčka a A. do béčka. Moc jsme se už nevídaly, max na chodbě, byla pořád veselá optimistická v kruhu kamarádek, komplex z váhy zmizel. Odmaturovaly jsme, přišla sametovka 89 a mě asi za dva měsíce přišel dopis z Kanady, vlastn pohled, od A. Mám ho dodnes schovaný, jsou tam vodopády. Popisovala mi jak tam žije, že je to docela těžké a hodně se jí hodí anglina, bez které by si ani neškrtla.


Střih. V Kanadě žije dodnes.Jedna hodina ráno léto 2018 a A. píše zda bych se nechtěla sejít, ze bude po těch letech v Brně, že by mě moc ráda viděla.Jenže v té době jsem byla psychicky na dně, mamka byla dočasně ležák po úraze a já nevěděla co dřív.Tak jsem A. napsala at se nezlobí, ale jindy. Pak mě přemlouvala kdovíkdy zase přiletí. . Zvědavost byla veliká, od gymplu jsme se přece jen neviděly. Půjdeme teda na kafe.A. vybrala kavárnu ve Špalíčku v útulném koutku jsme měly na sebe soukromí a nikdo nás nerušil. Hlavně nečekejte erotickej podtext.


Jake bylo moje překvapení.Na místo srazu nepřišla dle očekávání oplácaná žena, ale štíhla sportovní sebevědomá holka v mikině.

Vyprávěla mi, že sem přijela otěhotnět, že u nich stojí umělé oplodnění jak Ferari zatímco u nás to vyjde na pár korun. Nechala si dát dvě embrya a to druhé se jí chytlo.
Narodil se jí chlapeček, ještě den v porodu mi vyskočila na fejsu fotka šťastné mamky z porodního sálu.

Střih. Uplynulo pět let a opět na fejsu vyskočí zpráva vjednu ráno, oni mají časový posun, mají ráno kdežto my noc. A. píše na otázku jak se má, že je strašně v šoku, že malému zjistili po 2 letech autismus.Viděla jsem pár videí na toto téma plus jednou naživo v tramvaji, jak se chudinky děcka bijou hlavou o zed až do krve, rodiče je musejí svazovat aby si neublížily, hrozné.

Ale proč právě Andrea?!!!Manžel se s ní chtěl rozvést, už to nedával.Naštěstí jsou spolu. A aby toho nebylo málo, dnes mě prosila zda neznám právníka, že jí sestra, její vlastní soudí o dům.

A takových smutných příběhů znám spoustu, proč takoví hodní lidé dostanou v životě tak naloženo???