Někdy to končí i v Bohnicích

Běžná nezávazná konverzace. Slušné pozdravy z obou stran.
A pak klasika -
Ona "Odkud jste?"
On "Z čech"
Ona "Já vás asi zabiju. To by pochopil každej, kdyby četl tuhle konverzaci"
On "Tak na co se vlastně ptáte?"
Ona "Odkada pocházíte?"
On "Že to neřeknete rovnou. Planeta Země, hvězda Slunce, galaxie Mléčná dráha, kdes hluboko ve vesmíru"
Ona "No tak sláva. Konečně máme jasno. A jak je to dlouho co jste utekl z Bohnic? :-)"
On "Proč? Chcete se přidat. Místa tady jsou"
...
V podobném duchu pokračují další hodinu, možná dvě . A kupodivu skončí v posteli. Tedy každý ve svý. Přeci jenom jsou od sebe v tu chvíli vzdáleni několik tisíc kilometrů. :-)
Ale zase, kdy se člověk při konverzaci zasměje, že.