Jsem zoufalá

Po třech letech soustavného hnití v Sudetech jsem usoudila, že by nebylo špatný se taky s někým seznámit. Problém je ten, že je tady málo lidí, takže jsou tady všichni produktem staletí trvajícího incestu. Takže když vás kamarádka seznámí s kamarádem kamaráda, zjistíte zpravidla, že máte společnou sestřenici, nebo spolu babičky aspoň seděly v obecný škole v jedný lavici a za může si vzaly dva bráchy že sousední chalupy.

Nejen z tohoto důvodu jsem chtěla potkat někoho neznámýho. Někoho mimo moje sociální bubliny, bez společných sestřenic, bez babiček od Vltavy a podobných zvěrstev. V záložce seznamka jsem klikla na Jihočeský kraj, vyfiltrovala odpovídající věkové rozmezí, přeskočila tematiku BDSM a FO a zbyl jeden inzerát, poněkud staršího data. A na ten jsem odpověděla.

Reakce se dostavila za necelou půlhodinu, v 15:03 a celkem plynule běžela až do 18:52 téhož dne, kdy bez varování odumřela. Moje zpráva zůstala přečtená a bez odpovědi. Říkala jsem si, že má asi chlapec něco neodkladného, nechtěla jsem tedy bejt za stíhačku a ponechala volný prostor pro reakci. Po třech dnech ticha jsem vyslala testovací lehce sebeironickou zprávu v tom smyslu, že jsem patrně asi velký dojem neudělala. Přišla neslaná nemastná reakce v tom smyslu, že to bude asi remíza a tím to haslo.

Možná byste si řekli, že to není nic tak neobvyklého, to se přece na amatérech stává. Konverzace pak pokračovala ještě další 3 zprávy, ze kterých vyplynulo, že musím být zklamaná, tedy úplně zoufalá. Fakt je ten, že ze všech přídavných (i podstatných jmen) bych slovo zoufalá použila asi jako jedno z posledních. Proto musí být chyba někde v komunikaci. A mě by zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR, nebo tedy spíš soudružka z Budějc, tu pověstnou chybu.

Co myslíte? Kde se stala chyba?

Odpověděla jsem na inzerát, odpovídala jsem na zprávy v průběhu jednoho odpoledne, lehkým konverzačním tónem. Neptala jsem se na osobní věci, nevyzvídala jsem výši platu, počet dětí, rodinné poměry. Ani na to blbý auto jsem se neptala, což, jak zasvěcení ví, bývá jedna z prvních tří otázek, které ostatním běžně pokládám. Nenabízela jsem výměnu fotek, ale ani jsem se na fotky neptala. Na otázky jsem odpovídala popravdě, bez vykrucování.

Zpětně to hodnotím tak, že asi zoufalá fakt budu. To, že jako červený nick ve vylidněných jižních Čechách poseru i konverzaci na amatérech, to bych vážně nečekala. Asi fakt zdechnu stará a osamělá, najdou mě po dvou týdnech, s obličejem okousaným od křížence jezevčíka z útulku. Nebo budu muset vydělat pořádný prachy a vydržovat si o 20 let mladšího gigola mdlého rozumu. Ale začíná to vypadat tak, že doby, kdy jsem si zašukala hezky a zadarmo, už dávno minuly, má krása a šarm uvadly, osobní kouzlo se rozplynulo. Asi si sbalím kartáček na zuby a půjdu Packovi vydrbat tu koupelnu.

Tak šťastné a promrdané, přátelé! Tedy aspoň Vám, co ještě šukáte :D