Zamyšlení

Troufám si říct, že spousta žen, tohle zažilo. Sex jen proto, že se to čeká. Že se s tím počítá. Že jsme se přece na něčem dohodli. Že je to ve vztahu nutnost a povinnost. Ze strachu z opuštění. Ze strachu z toho, že druhého zklameme...

Partneři by měli na vztahu a sexu pracovat celý život. Nevidím ženský úděl poskytovat sex. Sex je akt dvou lidí co chtějí a touží, ale je potřeba se o intimní život starat, aby to tak fungovalo.
NEMUSÍTE MÍT SEX! Tohle je přežitek z let minulých.

Když já si prostě neumím představit, že budu po jednom člověku toužit třeba dvacet let, celý život. Podle mě je celkem přirozené, že se manželský vztah po čase přetaví spíš v bratrsko sesterský a přátelský. Kdysi jsem v jedné prastaré knize z antikvariátu četl větu, která mě tehdy nesmírně pobavila, ale ona nebyla zase tak úplně blbá. Bylo tam, že "manželé se po početí třetího potomka dohodli, že se rozejdou od lože a nebudou již dále snižovat důstojnost svého svazku pohlavním životem a budou žít pospolu jako přátelé."

To neznamená absenci jakékoli intimity. Ale ten sex po letech, prostě...eh. My muži to možná máme jinak, protože u nás je ta sexuální potřeba asi zpravidla celkově vyšší a v zásadě nás může sexuálně vzrušit i manželka po letech. U ženy prostě může ta sexuální touha k partnerovi úplně vyhasnout Anebo naopak.

Nebyla by varianta třeba otevřený vztah? Prostě se sexuálně realizovat jinde, samozřejmě měli by být tolerantní oba navzájem. Mnoho tzv. frigidních žen podle mě vůbec není frigidních. Jen se jim hnusí sex s tím jedním konkrétním člověkem.


Diskutujme.