U milování ráda vypnu mozek

U milování ráda vypnu mozek
Ano tak to je. V běžném životě musím být soustředěná respektovaná žena. Vnitřně jsem tím hodně rozpolcená. Nezájmem chlapců i mužů jsem netrpěla a jejich společnost jsem od dětství měla raději. Přinášela mi více dobrodružství a méně hašteřivých dívčích půtek. Proto jsem se s kluky také možná od mala více kamarádila než s děvčaty. Jsem ráda ženou a užívám si to, ale kamarádek mám mezi nimi poskrovnu. A pracovní kolektiv mám také raději mužský. Stejně jako mužské vedení. Zastávám názor, že ženy do vedení smíšeného kolektivu nepatří. Je to zřejmě dáno mojí submisivitou, ale možná i tím, že praví muži se chovají ohleduplněji, mluví méně a efektivněji. Ne všichni samozřejmě, nejde tento složitý jev popsat jednoduše. Ovlivnit mě mohla i výchova otce. Pevný, ale starostlivý, někdy až moc, ale bylo na něj spolehnutí. Ani ženy nelze takto všechny zaškatulkovat. I zde jsou výjimky. Ale ambiciózní hloupá šéfová, která se ráda poslouchá a čeká na kdejakou pitomost, aby mohla ukázat jak je schopná, je však úplná pohroma. Jsem-li matka, neumím být tvrdá. Mě si i děti mažou na chleba. Vím to, ale sotva ztratím ostražitost, hned mě něčím dostanou a já koukám, jak jsem zase naletěla. Nebaví mně ta věčná ostražitost. Ráda se soustředím na svůj úkol a nevadí mi za sebe nechat rozhodovat druhé. Neuráží mě názor, že žena je především matkou. A tak jsem také hned v prvním manželství naletěla. Oddala jsem se muži doufajíc, že se na něj mohu spolehnout, když nechám na muži co je mužovo. A v tom jsem zde naletěla hned dvakrát. To když jsem brzy zjistila jeho pravý postoj v sexu. Já, která sex miluji a radostně jsem se mu oddávala jsem naletěla chlapovi, který mi udělal dvě děti a pak skutek utekl. A spolehlivost? Kecama děti nenakrmíš a tak k bídnému a mizernému sexu jsme navíc byli hned samé dluhy. Takže jsem najednou byla v zóně, které jsem se vyhýbala. Nevěděla jsem co dřív. Starost o děti, o domácnost po všech stránkách, večně bez peněz a líného a hrdého manžela na krku. K tomu starost o účty. Ani na to snění jsem neměla kdy. Najednou jsem byla s dětmi sama. A manžel zmizel pryč, utekl od problému a šel dělat další děti a zmatky jinam. Jsem ráda, že je to za mnou. Po prvním šoku mi však osud pomohl a přihrál do cesty muže, který věděl co má správný muž říkat i dělat. Žádný boháč to nebyl, ale měl dobrou práci a než jsem se sama dokázala vzpamatovat, postaral se o nás. Zbavili jsme mě postupně dluhů, udělala jsem si školu a mohla se konečně soustředit na běžnou starost o rodinu a realizaci mých běžných, tedy i sexuálních potřeb. Spálená předchozím životem jsem si musela zvyknout, že to co muž říká tak i myslí, bez postranních blbostí. Občas jsem se zraněna z minula chovala hystericky, ale když jsem pochopila, že v tom není nebezpečí, pochopila jsem. Dal mi na to čas. A ulevilo se nám oběma. On pochopil, proč jsem takhle vyváděla a já, že se mu mohu bez obav oddat. Že jsem v bezpečí. A sex? Ten pro se mě stal novou dimenzí. Jak jsem totiž dospívala, mé sexuální představy stále silněji směřovaly k silné sexuální submisivitě, přestala jsem se jí bát a pouštěla jsem si ji do mé mysli blíže a blíže. A to bylo něco, s čím jsem dosud stále zápasila. Nebát se jí v sexuální oblasti otevřít. V běžném životě si svou důstojnost i dámu hlídám, doma a zejména na veřejnosti. Ráda se tak oblékám, ráda se tak stylizuji, strojím i chovám. Pokud je třeba i spolupracuji v běžném životě. Pokud mám však tu správnou náladu a přijdou myšlenky na sex, stane se ze mě submisivní samička a perverzní fena a ráda si uzdu fantazie pustím opravdu na doraz. Končím pak třeba pomočená mým pánem na kolenou s rozmazanýma očima kuckající semeno z krku s namalovaným symbolem kosočtverce na čele a šťastná, líbající nohy a zadek mého pána. Je to jako výlet do světa perverze, kde mohu být, čím chci i sním. Něhu přijímám moc ráda, ale k ní se brzy dostaví i perverzní představy. V mém podvědomí a snění se mohu zcela oddat muži a nejlépe i více mužům, kteří si mně berou, jak chtějí, jak potřebují a jak se jim líbí. Tohle si přiznat a realizovat mě vlastně napadlo až s mým manželem, který to má zase naopak. Rád by byl jedním z těch, kteří plení a berou si ženu, jak a kdy chtějí. A když otevře ústa, má v ní mít hned penis. Oběma nám však stačí pouze domnělé násilí. Hrajeme si na něj často, ale ve skutečnosti ho vynecháváme a já poslušně dělám, co můj pán chce s vědomím, že kdyby chtěl a musel, vezme si mně, i kdybych nechtěla. A já si tak užívám a těším se na jeho choutky a na vše co mi přikáže. Ale jsem poslušná a jednou provždy zkrocená a tedy v bezpečí. Občas, když je čas a prostor si mě pevně připoutá, já se mu pochopitelně pokorně podvolím, protože je to moje povinnost a ještě mu pomohu a nastavím se, jak potřebuje. Ale pak už jsem jeho! Chycená. Oči zakryté a nemohu se ani hnout. V tu chvíli je lehké si představit, že jsem bezmocná. Mám to ráda. A on si se mnou hraje. Já jsem ve tmě, v bezpečí, protože vím, že jsem v bezpečí a on si chystá všelijaké hračky, kterými mě pokořuje a dává mi tak najevo, co jsem já a kdo je on. Když mi ucpe i uši, abych ani nic neslyšela jsem napjatá a snažím se poznat podle zvuků, co chystá. Je to k nevydržení. Jednou mně šimrá pírkem, jindy jemně sešlehá koženým bičíkem, kterým mně nejprve hladí po celém těle a jen občas, přiměřeně, mně jím švihne. Ví kde a ví jak moc, zkrátka přesně. Jindy pevně chytne za kundičku, nebo si chytne moji hlavu do dlaní či za vlasy a honí si v ní svůj pyj, někdy až hluboko v krku. Užívá si mojí bezmoci ku své rozkoši. Vždy mám však dost prostoru, abych si i já sama mohla v mé mysli dohrát svůj vlastní příběh. Nebo mi vloží do rozkroku gynekologické zrcátko a dělá mi kontrolu a různě to vulgárně komentuje. Pokud se do mě před tím vystříká, lžičkou vybírá semeno a já ho musím polykat. A takhle si hrajeme. Střídá mé tělesné otvory, jak chce a snaží se věnovat každému. V tu dobu už mám dávno vypnutý mozek pro vše jiné a vnímám jen své tělo. Když máme podmínky, klidně se do mě i na mně vymočí. To očekávání miluji snad nejvíc, občas i navozuje situaci, že přišel ještě někdo navíc, třeba otevře a zavře dveře a řekne: pojď, dej mi pajdu a zašukej si, za víc ta čubka nestojí. Je připravená a nikam ti neuteče. Snažili jsme se i najít podobný pár, který by poskytl svou podobně zaměřenou ženu a kluci by si mohli z nás žen udělat obložený stůl a brát si nás jak chtějí a my bychom čekaly, až na nás přijde řada. Až nás u toho budou i všelijak ponižovat, domlouvat se, kterou z nás zrovna ošukají. To je ale těžké. Skandál si ani jeden dovolit nemůže a tak to zkoušíme všelijak. I ženu bychom rádi přijali do party. Vzrušuje mě představa, že dostanu příkaz tu čubku lízat i se semenem v její kundě. Nebo naopak. V těchto situacích si se mnou prostě může dělat, co chce. Jsem jeho hračka, jeho majetek. Sama ani nevím co všechno. Ale vím, že mně to láká. Čím víc bych se jako špinavá děvka cítila, tím víc bych si to užila. Když mě po takovéto akci s bolestí v kyčlích rozváže a ještě mi dá misku s vodou na zem, jako svojí čubce, ráda se podvolím a piji z ní. A když mi do zadku ještě strčí umělý ohon a chce abych zavrtěla zadečkem, ráda to udělám. Jde to samo. Tak takhle si hrajeme. Nevěřím, že to mám takhle jenom já. Stále doufám, že najdu jinou takovou čubku a kamarádku, se kterou bych tento svět mohla sdílet a třeba i ona má nápady, které bych ráda přijala. Třeba i podle jejích představ upravila. Ráda bych. Perverzi miluji. Už jen protože, že ve skutečnosti je to velmi citlivý manžel, můj pravý rytíř v pravém slova smyslu. Vím, že pro mé bezpečí a lásku udělá cokoliv a já vím, že mu nic neodepřu. Byla bych sama proti sobě. Nikdy po tom všem, co se mnou dělá, mně ani na okamžik nenapadlo, že bych to nechtěla znovu. A znovu. Naopak jsem se vždy těšila, co se mnou bude dělat příště. Ozvi se má milá budoucí, chybíš mi v mých kompletních představách, ráda bych tě cítila v mém klíně i ochutnala ten tvůj a vůbec mám těch nápadů ještě dost. Přemluv i svého pána. Pokud je živočišný jako ten můj, jistě se domluví. A pokud se domluví, my si to užijeme. Tvá sladká jahůdka.