Těm, kdo náhodou nečetli první kapitolu, vřele doporučuji si v rychlosti prosvištět alespoň první odstavec, ať vědí, do čeho jdou!

Kapitola druhá: Ťuk a Bzuk

A zase přišel podzim, po něm zima, a jednoho dne začalo být cítit ve vzduchu jaro. Příroda se pomalinku probouzela, obrovské sněhové závěje klesaly k zemi, vpíjely se do ní, odtékaly malými potůčky, a stromy pro změnu počaly pumpovat galony vody vzhůru do svých korun, ze země se vyklubaly bledule, a ze svých doupátek také začaly vykukovat kdejací hmyzáci.

Co všechno nám jarní vody odnesly, to je ve hvězdách. Rád své pražské kolegy tu a tam popichuju, když si u nich jdu načepovat do krýglu krapet té kohoutkové kyselky, že právě provádím urinoterapii. Jsem si totiž vědom toho, že každičký náš kanál nakonec ústí v potoce, kterým jarní vody neúprosně všechno unáší, až k onomu unikátnímu tunelu, jenž ohromuje celý svět. Co na tom, že je to spíš taková homeo-autopatie. Co na tom, že tamní vodovod bude pravděpodobně napojenej na jinej zdroj. Ty protažený xichty za to prostě stojej. Protože voda se přece rodí v kohoutcích a ne v nějakém prochcaném buranově! To ví každý malý dítě, že jo?

Tohleto jarní bujení, co tlačí vodu z podzemí do nebes, vyhání hmyzáky a jiné tvory z jejich doupátek, vrcholí doslova neřízenou explozí života na všech frontách. A jelikož je exploze jev značně expanzivní, nezřídka dochází na některých místech k jistému přetlaku, neřku-li sociálním bouřím. To máte Pražské jaro, arabské jaro a kdo ví jaké jaro ještě. No a dojde-li k takové sociální bouři ve včelím úle, nezřídka se stane, že si ta nespokojena banda sbalí svoje fidlátka a vyrazí si do světa hledat novej bejvák.

Jedna taková partička zakotvila v jisté větší dutině ve zdi, pár metrů od té mé kopřivové roury, čímž mi k ní defakto zamezila přístup. Naštěstí jsem měl za sousedku zasloužilou včelařku a tak jsem se ji vydal požádat o pomoc. Vlastně to asi bylo trochu jinak. Nejspíš jsem babě něco donesl, protože jsem od cesty vyfasoval sklenici medu. A taky jsem se dozvěděl, že ty včely budou pravděpodobně její. Teda řeknu vám, vůbec nevypadala jako někdo, komu zrovna ulítly včely. Pak se spolíhejte na přísloví. No a že je to s ní teďka ňáký špatný, a že se teda kdyžtak staví, ale že neví, protože je to sní teďka fakt špatný...

Ona baba tyhle řeči vede už pár let, takže jsem nad tím mávnul rukou a šel si po svejch. A za pár tejdnů už jí hráli. Tím mě teda nasrala tuplem. Na dvoře zdivočelej včelí roj a ona si klidně zaklepe bačkorama. Jak to do prdele má člověk poznat, kdy je to s někým špatný jen tak, aby řeč nestála, a kdy už má doopravdy na kahánku?? Bych bejval tenkrát projevil větší účast. Ale tihle sebestřední geronti nemaj nic lepšího na práci, než neustále žehrat na všecko, co je sere, budou se ve vás snažit vzbudit pocit viny, že jste o padesát let mladší, že jakž takž vidíte a slyšíte, a že dokonce bez větších obtíží i chodíte, a budou vyhlížet den, kdy se zase budou cejtit jako když jim bylo dvacet. No jednou, jednou jim zase bude hej. Ale to už si moc nepokecáme…

Zavolal jsem pak ještě včelaři ze sousední vsi, který mi pověděl, že o tyhle srandy nemá zájem, a jestli mě prej ohrožujou, tak je mám pokropit biolitem, jinak že prej časem samy zajdou na nějaké parazity. Nebo zkusit zavolat nějakému mlaďasovi z jiné sousední vsi, kterej mi to nevzal, a tak jsem se definitivně stal majitelem včelího roje proti své vůli. Vzdal jsem se své kopřivové roury a žili jsme tady spolu spokojeně v symbióze, až do podzimu. V teplých dnech jsem pozoroval jejich hemžení, v chladných sotva zahlédl nějakou průzkumnici, vydávající se na prolety.

A zase přišla zima, vše zakryla sněhem a včelky se definitivně zazimovaly. No a na jaře? Na jaře zase sníh roztál a tu vodu se zase hned pojaly stromy pumpovat zpátky do oblak a bledule se zase klubaly na světlo, stejně jako kdejací hmyzáci. Jen ty moje nešťastné včelky asi přes zimu prodaly kravku a na jaře už prostě nezasely. Když jsem si jednou dodal odvahy a otevřel dvířka od té větší dutiny ve zdi pár metrů od té mé kopřivové roury, našel jsem jejich dílo, děravé jak ementál. Inu, zřejmě paraziti z lepšího oddílu...