Měla jsem autonehodu 😢

Někdy se daří více a jindy méně, asi to znáte. Já takto jeden z letošních mála krásných, teplých a slunečných dnů místo koupání vyrazila na nákupy.

Nebudu to protahovat, cestou domů jsem měla nehodu. Srazila jsem srnku. Dobrá zpráva je, že srnka to přežila. Já taky. A dítě vzadu taky. Ale lekla jsem se, že jsem málem porodila. A jistě bych porodila mít co. Takto jsem si jen cvrkla. Ale co teď? Rána to byla slušná, hlava v airbacích a v nich otisknutý make-up. Tedy skoro, jen můj smrtelně ledový pot. Vystoupím a koukám na auto, v nejlepší kondici nebylo. Srna vesele utekla do lesa. Volám tedy manželovi. Po mém vysvětlení, co se stalo, bych rozhovor přepsala asi následovně: „Píp, píp, píp, do frndy píp, píp, ty Bůů, píp. Jste v pořádku?“ Po úvodních formalitách jsme přešli na praktickému řešení problému. Vyzvednout nás bohužel nemohl a auto bylo ve stavu, kdy nešlo odtahovat na laně a tak jsem za jeho asistence našla v kastlíku nějaké číslo na odtahovku, že auto nemá havarijní pojištění a že je tedy zbytečné volat policajty, když je škoda jen na autě, ať si ji zavolám a dal mi ještě nějaké další rady do života. Zavolala jsem si tedy odtah, dceru vynesla z auta do pole a držela ji, aby nevběhla do silnice, dala jsem trojúhelník a další nesmysly a čekala.

Přijela odtahovka, obrovské auto. Frajer mi sdělil cenu, což už jsem věděla z telefonátu, s tím jsem souhlasila, nebudu obvolávat několik odtahovek, která je nejlevnější. Nevím, třeba mě natáhnul. Prohlížel si auto a brblal. Furt brblal. Chtěl nějaké oko na zaháknutí auta, ale vepředu nebylo. Vyházel mi nákup v kufru a hledal, ale nenacházel. Dceru jsme mezitím přikurtovali do sedačky v odtahovce, aby tam neběhala. Posadil mě do auta a měla jsem dělat, co mi řekne. Celá ta plošina se naklonila a dotknula se země. Auto jsme dostali v tom náklonu na tu plošinu. Seděla jsem v autě a měla za úkol stát na brdě a mít na maximum zataženou ruční brzdu. Celá ta plošina i s autem a se mnou se vyrovnala do vodorovné polohy a přisunula se k té jeho kabině. Držela jsem se volantu jako na nějaké horské dráze. Vystoupila jsem z auta. Páni, to byla výška. Všichni kolemjedoucí na nás koukali, atrakce no. Frajer se vyhoupnul nahoru a začal to auto nějak zajišťovat. Já stála a koukala. Auto nějak zajistil a že si prý můžu nastoupit do odtahovky. Koukám opatrně z té výšky, jak se dostanu dolů. Nikde žádný schodek, on seskočil. Nedůvěřivě si prohlížím, jak se dostat dolů. Nevšímal si mě. Já na skákání vyloženě blbě oblečená, žabky na klínku a minišaty. A zrovínka byl provoz, my stáli v jednom pruhu, za námi auto čekalo, až v protisměru nic nepojede a jeho řidič si mě prohlížel, co budu dělat. Fronta aut za námi dávala tušit, že divadlo mu nebo někomu jinému prostě budu muset udělat. První dolů letěly boty. Skočit přímo jsem si netroufala. Čapla jsem si jako bych chtěla čůrat a čehosi se chytila. Narovnala nohy a jen jsem na holém pozadí cítila lem sukně, který minul půlky a vyjel až někam na záda. Kovová korba pálila jako čert. Roztáhla jsem trochu nohy, to ne kvůli zážitku řidičů za námi, ale protože jsem boty odhodila inteligentně pod sebe a bylo potřeba na ně nedopadnout, Až to budu dělat příště, budu chytřejší. A tak jsem řidiči odhalila celé své pozadí a seskočila. Boty mezi nohami. Kdo ví, zda neviděl i předek díky mému krkolomnému skoku. Takový malý striptýz na veřejnosti. Snad mě nezavřou za veřejné obnažování. Doufám, že neměl kameru a nebudu hitem nějakého dashcamera, u nás na Uherskohradišťsku jich působí hned 3, musím si je pohlídat. Vlastně ani ne, manžel by mi to jisto jistě řekl a škodolibě řekl, že doufá, že zvláště jeden, kterému nechci dělat reklamu, páč je tak trochu na holky, stál za námi... (jen díky manželovi vím, že něco jako dashcam existuje, čímž se řadím asi k 10 ženám v republice, co o tom mají alespoň nějaké povědomí) I asfalt měl pekelnou teplotu a tak jsem spěšně naskočila do auta, jako prase. Mohl by si to občas umýt, měla jsem černé ruce i nohy, mezi prsty takový černý jakoby písek, no hnus. Mokrými ubrousky jsem se část cesty všude možně utírala a asi jsem řidiče i pobavila... Sranda ještě nekončí...

Přijedeme do servisu, chlapík auto odjistí a že celý postup zopakujeme. Tentokrát jsem se chytře dívala, jak tam leze. Dal nohu na, naprosto netuším, jak to pojmenovat, na takový dílec a vyhoupnul se nahoru. No ty kráso, řekla jsem si. Nebyla jsem jediná, kdo byl zvědavý, jak se tam dostanu. Ono vemte v úbahu, že měřím jen něco málo přes metr a půl, jinak řečeno tu plošina jsem měla v úrovni prsou. Vyšel první jeden a pak ještě jeden dělník z té opravny, mezi sebou komentovali kvalitně rozstřelené auto. Jsem šikulka, to už mi pár chlapců řeklo... na Amatérech. Vyšvihla jsem tedy nohu do výšky, v jaké jsem ji měla naposledy v tělocviku v gymnastice, čehosi se chytila a odrazila se. No jen jsem se trapně pohoupnula a zase spadla dolů. Aha, takže to bude chtít přidat. Odrazila jsem se víc, ale ani druhý pokus nebyl úspěšný. Od svých školních let jsem něco přibrala a na kondičně pro jistotu něco ubrala. Bylo třeba nohu v oblacích narovnat a pak překročit ještě takové „zábradlíčko“. To už bylo trapné. Zda byly trapnější mé pokusy o gymnastiku či odhalování částí lidského těla, které má správná dívka ukryté nechám na Vás. Kdyby to šlo, snad bych to zkusila i s rozběhem. Pokuřující týpek mi přispěchal na pomoc a při třetím odrazu mě popostrčil. Dalo by se říct, že to byl ten den první člověk, co mi pomohl nezištně, u té nehody nikdo nezastavil a odtah jsem si platila. Nebo sáhnutí na zadek, kde mi mimochodem zůstaly otisky jeho rukou mám považovat za zištnost? Ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Jen mi furt hlava nebere, jak se podařilo, že otisk jedné ruky byl na šatech a druhý přímo na zadku. Nějaký nápad? Buď zneužil příležitosti nebo nějaká náhoda? Třeba se konec konců nekoukal. Pak už to šlo hravě, já stála na brzdě, auto se naklonilo a sjela jsem s poznámkami o couvajících ženských... :-(

Servis si převzal auto, já si domů zavolala taxíka a doma si vychutnávala hadříky a další, co mě s ohledem na cenu odtahu stály solidní ranec. A co z toho plyne? Můj muž třeba nedokáže (tvrdí to) řídit auto v nazouvácích a v létě si bere do auta tenisky na řízení. Že bych začala vozit legíny na odtah, protože má prdel (a snad jen ona) se ten den stala na Uherskohradišťsku legendou?